AZ Havířov
Útočník havířovského A-týmu Marek Haas patřil celou sezónu k důležitým hráčům v sestavě AZetu. V základní části nasbíral v 49 utkáních pěkných 20 bodů. V play-off si na své konto připsal jednu asistenci. V následujícím rozhovoru se dozvíte, jak se ohlíží za poslední sezónou a také to, jak bude vypadat jeho budoucnost.
Marku, před nedávnem se objevila informace, že jsi dal přednost pracovní nabídce, před pokračováním v AZetu. Můžeš tu situaci blíže vysvětlit ze své pozice?
Ano je to pravda. Když před časem přišly zajímavé pracovní nabídky z nesportovního prostředí, začal jsem bilancovat a přemýšlet, kam se v životě posunout a rozhodl jsem se, i s ohledem na rodinu, jednu z nabídek využít. Mám dvě malé děti, kterým bych se rád víc věnoval, chodil s nimi na lyže, na výlety, což s hokejem, kdy je každý víkend zápas, prostě nešlo. Dalším faktorem, který hrál roli, byly i finanční možnosti a kariérní růst.
I v poslední sezoně jsi byl oporou AZetu. Přesto ses rozhodl ukončit aktivní kariéru?
Jak jsem říkal, faktorů bylo více. Navíc z mého pohledu, už jsem nebyl takovou oporou a přínosem pro tým, jak bych si představoval já sám. Proto jsem se rozhodl, profesionální kariéru ukončit.
Jak dlouho sis tuto životní změnu rozmýšlel?
Prvním impulzem byla minula sezóna, kdy jsem byl poslán na hostování a odehrál ji ve dresu Poruby. I když to pro mne byla jedna z nejlepších a nejvydařenějších sezón, začal jsem přemýšlet o tom, že bych si mohl najít práci a hokejem už se jen bavit.
Probíral jsi nějak svůj konec v AZetu se spoluhráči? Případně jaké byly jejich reakce, když se to dozvěděli?
Můj konec jsem s klukama během sezóny vůbec neprobíral. Byla to moje osobní věc, kterou jsem si nechával pro sebe a rodinu. Až na posledním srazu, teda spíše při rozlučce, jsem říkal, že taková varianta může nastat. Ale stále jsem byl v rozhodování, co dál.
Budeš hrát hokej alespoň příležitostně?
Ano, doufám že se budu moct hokeji i nadále věnovat a zahrát si v nějakých nižších ligách (pokud o mě bude zájem), popřípadě si ho zahrát al
espoň příležitostně. Snad mi to pracovní povinnosti dovolí.
Ty jsi z hokejové rodiny. Odchovancem AZetu je i tvůj bratr Radim, momentálně hrající za Unii Oswiecim. Co na tvé rozhodnutí říkal?
Co se týká mé rodiny, tak jsem jim to samozřejmě říkal, takže jak bratrovi, tak rodičům. A ohlasy byly jednoznačné, že je to moje rozhodnutí co budu chtít dál dělat. Věděli, že hokej není na celý život.
Zmínil jsi své dvě děti. Bude některé z nich tvým pokračovatelem?
Mám dceru a syna. Takže pokud bude chtít syn hrát hokej, tak ho k tomu určitě povedu a budu mu pomáhat, tak jak pomáhal můj otec mně.
Ohlédneš-li se za svou prozatímní kariérou. Na kterou sezónu (nebo období) budeš vzpomínat nejraději?
Nedá se označit jediná sezona, na kterou bych nejraději vzpomínal. Každá sezóna byla nějak specifická a zajímavá. Ale asi bych vyzdvihl sezóny, které skončily větším nebo velkým úspěchem. A to byly postupy se Šumperkem a Porubou do první ligy. A potom bych zařadil poslední sezonu v Havířově, kde nás posuzovali jako outsidera a my se vyrovnali s každým týmem, proti kterému jsme hráli.
Čím to podle tebe bylo, že jste letos skončili nohem výše, než se očekávalo?
Výborná parta kluků, každý dodržoval pokyny od trenéra, takže jsme se každý na sebe mohli spolehnout a hlavně jsme měli touhu vyhrávat.
Když se ohlédneš zpět. Co ti dal hokej?
Hokej byl můj celý život a přinesl mi spoustu zážitků a přátel.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně zdaru v další životní etapě.
