AZ Havířov

Vstupenky na utkání AZetu kupujte zde.

Hlavní roli hraje charakter hráče a jeho přínos týmu, říká Tomáš Potěšil

06.11.2020 | Vít Káňa

H A V Í Ř O V - Tomáš Potěšil je havířovským hokejovým patriotem. Většinu své trenérské kariéry se pohybuje v prostředí mládeže, ale byl to on, kdo v roce 2013 AZet jako trenér dotáhl do první ligy. Po postupu juniorky do nejvyšší soutěže, se v sedmi zápasech ukázalo, že vítězná vlna naše juniory neopustila ani v nové sezóně.

Ač to vypadá, že profesionální sportovní soutěže, by se mohly v nejbližší době opět rozjet, tak koronovirová přestávka v Juniorské lize akademií je pro hráče i realizační týmy nekonečná. V sérii rozhovorů jsme Vám už přiblížili, jak to vidí hráči. Dnes Vám předkládáme názor lodivoda naší juniorky Tomáše Potěšila.

Dobrý den, pane trenére, když jste loni trénoval juniorku, tak jste v některých zápasech vypadal dost kysele, bylo to tím, že jste nastupovali v nižší soutěži?

Loni jsme trénovali kluky, které jsme oslovili tady po okolí, neměli jsme moc na výběr. Nižší soutěž „lepší hráče“ moc nepřitahovala. Skládali jsme to s jasnou vizí, abychom si první místo ve skupině drželi hned od začátku. Všichni sice říkali, že můžeme skončit do čtvrtého místa. Pak se ještě odehraje play-off. Nakonec se ale všechno změnilo, do Česka přišel koronavirus. My jsme postoupili od stolu. Díky tomu, že jsme pořád udrželi první místo. To, že jsem byl, jak říkáte kyselý, bylo způsobeno něčím jiným. (chvilka ticha)

A čím, jestli se mohu zeptat?

(Opravdu dlouhý nádech) Dnes to mohu říci. Mohli jste v týmu vidět hráče, kteří nebyli na takové výkonnostní úrovni. To však nebyl ten největší problém, ale co bylo hlavní, hokej nebyl jejich prioritou. Dnes vidím kluky jako Petríska, Kuboš, Vašenka a další hráče, kteří hokejem žijí. Makají a svým přístupem pozitivně ovlivňují tým. Mají to tak nastavené. Loni tomu tak nebylo a smutnější bylo, že to byli i havířovští odchovanci. Dále mi někdy brali iluzi rodiče.

Trenér bývá první na ráně, jak reagujete na kritiku?

Když hraje nějaký hráč špatně, někteří rodiče neřeší jeho přístup a morálku, ale trenéra. Ten je důvodem jeho mizerné výkonnosti. Při skladbě týmu na letošní sezonu jsme měli „na stole“ již jasnou představu. Někteří hráči u nás skončili pro ztrátu motivace. Nechtěli hrát hokej a ty hráče s negativním charakterem jsme uvolnili. Poslouchali jsme i názory samotných hráčů. Naším překvapením bylo, že jsme se shodli. Pro ztrátu motivace skončili Ondra Grygar a Vojta Pavelek. Z týmu vypadl i Marek Revaj a pak si na internetu přečtete, že hokej nehrají žádní havířovští odchovanci.

A mělo by více havířovských odchovanců hrát v nejvyšší juniorské soutěži?

Nezlobte se na mě, ale juniorka už není úplně o odchovancích. Vítkovice, Třinec, Karlovy Vary, Mladá Boleslav, Liberec a další týmy si sbírají špičkové hráče po republice. Mnohdy si berou hochy v osmé a deváté třídě. Pro mě jsou domácí hráči ti, kteří hrají za Havířov srdcem a mají svoje cíle, za kterými si jdou. Vezměte v potaz, že juniorka je kategorie kde se pyramida úží a ne každý tuto konkurenci ustojí. Výkonnost se kloubí s charakterem, morálkou, motivací, výdrží a dalšími aspekty.

Hráči AZetu pro sezónu 2020/21 se Vám zamlouvají?

Teď to na tom ledě vidím a smekám klobouk dolů. Hlavní roli hraje charakter hráče a jeho přínos týmu. Informací jsem si o nich sehnal dost a kluci je potvrdili. Charakter, přístup, vděčnost a pokora, to všechno naši hráči mají. Tréninky získaly úplně jiný náboj a úroveň. Oproti loňskému ročníku se ta úroveň neskutečným způsobem zvedla.

Tým jste letos poskládali dobře?

Není náhodou, že když jsme tento tým skládali, tak jsme typologicky hledali hráče, kteří mají „hokejové srdce“ a na tom ledě nechají všechno. Svým charakterem pozvednou tým. Jsou pozitivní. Nechtěli jsme chlapce, kteří by svým chováním a vystupováním tým sráželi a negovali.

V čem je úspěch havířovské juniorky?

Četl jsem, že je to tím, že nemáme v týmu žádné velké osobnosti, ale dokážeme hrát jako tým. Nejdůležitější je, že se utvořila parta a respektují se pravidla, jak v tréninku, herním systému, ale hlavně i mimo led. Trénuje se naplno. Zaměřili jsme se na obrannou činnost. Pokud máte pořádek v organizaci hry, hráči jsou schopni rychle reagovat na ztrátu kotouče. To je základ úspěchu. Je to práce celého kolektivu.  Tento tým je soudržný a pracovitý s obrovskou chutí se zlepšovat.

Po sedmi odehraných zápasech jste druzí, to asi nečekal ani ten největší optimista?

To máte pravdu, jsme jediný tým, co ještě neprohrál. Úžasné. Nečekali jsme to ani my sami. Ale budu se opakovat. Rozhoduje charakter týmu a my máme letos hodně charakterních hráčů. Ale je to jen začátek, takže až se zase začne hrát, bude to pro tým další zkouška odolnosti a pokory. Na druhou stranu tým se pozná, když přijde krize. A ona vždycky nějaká přijde.

Co jste cítil, když jste v prvním zápase vyhráli na ledě favorita v Karlových Varech 1:0?

Ten zápas musím vyzvednout, byl důležitější, než se zdá. Když jsme přijeli do Varů, tak oni proti nám nastoupili s tím nejlepším, co měli k dispozici včetně ročníku 2001. Jejich hráči ještě nebyli rozházení po prvoligových týmech, protože CHANCE liga začínala o týden později. Vítězství ve Varech si velmi cením. To jsem možná řekl špatně. Spíše si cením výkonu celého našeho manšaftu. Kluci tam ukázali, že jsou schopni plnit, co jsme si natrénovali a řekli. Je to ten aspekt, že oni naplno trénují a pak jsou schopni do zápasu přenést nasazení i systematiku.

Co jste oproti loňsku udělali jinak?

Už tím, že letos nastupujeme v Lize akademií, jsme registrovali větší zájem o juniorský dres AZetu. Když kluci mají zájem na sobě pracovat, tak vy jako trenér máte poloviční práci. Toto mužstvo jsme poskládali, jak říkám podle charakteru. Mužstvo si sedlo, mladší hráči se dobře zapracovali. Z týmu nám vypadli kluci, kteří nebyli pozitivní a mužstvo svým přístupem nijak kladně neovlivňovali.

V jednom rozhovoru jste uvedl, že do nejvyšší soutěže by se mělo „říznout“, i kdyby ji havířovská juniorka neměla hrát, stojíte si za tím?

Ano, stojím. Pokud chceme český hokej pozvednout, tak jiná varianta ani není. Tady nejde o to, jestli v Havířově bude hrát deset havířovských odchovanců. Juniorky jsou, jak jsem říkal, výběrové týmy. Tady jde o to, aby se vychovávali konkurenceschopní a úspěšní hráči. Mně je to jedno, jestli to bude Petr z Havířova, anebo Honza z Valašského Meziříčí. Obecně někteří hráči nedokáží pro hokej udělat všechno a baví se životem.

Tak holky, alkohol a špatné party byly i za mých mladých let….

Dá se chodit s holkou, dá se i pobavit, když to člověk dělá s rozumem. Všichni jsme byli mladí, jak říkáte. Ale všeho s rozumem.

Když se člověk podívá na soupisku Havířova, tak ročník 2001 tam zrovna nehraje prim?

My jsme si nechali hráče jako Vašenku, Petrisku a Kuboše, kteří by mohli jednou nakouknout do havířovského áčka. S muži už ostatně chodí na tréninky. Oni mají ty charakterové vlastnosti, aby se tam svojí pílí dokopali. Pak jsme si nechali v týmu chlapce, kteří nejsou negativní a mohou pomoci. Nemusí být na ledě lepší než ti mladší, ale pro samotný tým znamenají strašně moc. Jsou oblíbení v kolektivu a mohou těm mladým předat dobré návyky. Tím je nechci odepisovat i oni se můžou ve své poslední sezóně v juniorech zvednout.

Nedokáži si představit, že v 18 letech hráč řekne trenérovi že končí, protože nemá motivaci a hokej ho nebaví?

Pokud hráč vidí, že se nikam již neposune, tak to beru. Vzdělání je hodně důležité a hokej není všechno. Zažil jsem hodně hráčů, kteří s hokejem skončili v juniorech, ale dál ho hráli v druhé lize, anebo v krajských přeborech při Vysoké škole, protože ho měli rádi. Typickým příkladem je Lukáš Juhász, v Karviné studuje Vysokou školu a hokej hraje dál. Tady skončili někteří hráči a s hokejem sekli úplně.

Když jsem fotil fyzické testy hráčů, tak mi přišlo celkem tristní, když chlapci v rozpuku sil neudělali ani pět shybů?

Je to tak. Kdo je chytrý, tak ví, co má dělat. Proto ty testy jsou, aby hráči věděli, kde mají své rezervy.

Nasazení a pracovitost hráče může přebít „hokejovost“?

Jsou hráči, kteří svojí pracovitostí a přístupem vystoupali na vrchol. Četl jsem příběh o fotbalistovi Pavlu Nedvědovi. To je ukázka toho, že to jde. 

Nejlepší hokejisty do Havířova asi nikdy nepřilákáme, ale co těm hráčům můžeme nabídnout místo peněz?

Tvrdou práci. Cesty jsou různé. Podívejte se třeba na Honzu Bambulu, jak se prosadil. Zvolil cestu, které věřil a že měl i jiné možnosti. Ostatní jeho havířovští spoluhráči odešli do akademií a dnes se neprosazují. Už jsem to ale zmiňoval. Nehledáme nejlepší hráče. Hledáme hráče s potenciálem, charakterem a vnitřní motivací. Po loňské sezóně zlákali některé naše hráče věhlasně pracující akademie jako Třinec a Vary. Sleduji jejich počínání a jsem zvědavý, jak se prosadí dále. Každopádně jim přeji jenom úspěch.

Jak moc může havířovským hráčům pomoci Petr Kuboš, který hrál v zámořských juniorských ligách?

Mně se Petr Kuboš svým přístupem strašně líbí. On, když přijde na trénink, tak je svým způsobem uzavřený do sebe a je koncentrovaný po celou dobu. Člověk ho nemusí do ničeho nutit, odjede si ty věci na nějakých sto dvacet procent. Dává ostatním hráčům jasný příklad.

Říkal jste, že jste trochu změnili i způsob tréninku?

Děláme hodně herních rovnovážných cvičení. Typickým příkladem je hra 3 na 3 v různých modifikacích. Kluky tato cvičení baví a nějak automaticky do nich jdou naplno.

Trenére, díky za Váš čas, přeji Vám všechno dobré a snad Vás s hráči brzy uvidíme na ledě.

V článku byly použity fotografie Ronalda Hansela. 

Youtube