AZ Havířov

Hlasujte v anketě o hvězdu utkání AZ - Vsetín! (na hl. straně webu vpravo vedle tabulky)

Gólman by měl být nejlepší bruslař, říká Dušan Šafránek

07.09.2019 | Vít Káňa

Dušan Šafránek je toho času koučem havířovských brankářů. Svou juniorskou kariéru začal v tehdejším havířovském FEMAXU, a nakoukl zde i do extraligového týmu. Stihl vystudovat sportovní management a prošel si čtyřmi týmy v druhé lize, aby se na sklonku své aktivní kariéry vrátil do Havířova. V letních měsících se navíc věnuje přípravným kempům mladých brankářů v Česku i v zahraničí, a také pracuje pro Český svaz ledního hokeje. Před začátkem další hokejové sezony jsme jej pozvali k rozhovoru.

Dušane, s hokejem jsi sice začínal v Šumperku, ale už poměrně brzy ses dostal do Havířova, že?

Do Havířova jsem přišel v 15 letech (rok 2001). Studoval jsem tady střední školu, chytal jsem nejprve v dorostu, a pak i juniorskou soutěž. Dostal jsem se tehdy i na pár zápasů do extraligového týmu, ale vždycky jako druhý brankář na střídačce, do zápasu jsem přímo nenaskočil. Po střední škole jsem rozhodl pro studium sportovního managementu a věděl jsem, že hokeji se na té nejvyšší profesionální úrovni v Česku věnovat nebudu. V Havířově tehdy byly problémy s financemi a přes Valašské Meziříčí jsem na pár let zakotvil v Orlové (2008 – 11), odtud jsem pak odešel do Opavy (2011 – 16). Z Opavy jsem byl stažen Richardem Hrazdírou do Zlína. A ke konci kariéry jsem chvilku chytal první ligu v Havířově.

Co pro Tebe bylo v Tvé aktivní kariéře nejvíc? Vím o tvé sérii odchytaných zápasů i trénování s Jágrem.

Jedna věc je série vítězných zápasů (Dušan zvládl odchytat 137 soutěžních zápasů v řadě, aniž by v jediném mistrovském utkání chyběl v brance druholigové Opavy, byť jen jednu minutu.), ale pořád to byla druhá liga, která je specifická, člověk to dělá při práci. Samozřejmě trénování s Jaromírem Jágrem byla pro mě výjimečná zkušenost. Potkat takovou osobnost na ledě byl zážitek. Ale pro mě byla asi největší zkušenost ve Zlíně, měl jsem tam možnost trénovat a dozvědět se, jak ten extraligový hokej funguje.

Ale zpátky do současného AZetu. Jak letos vypadají gólmani v áčku, kdo bude jedničkou?

Tak to bych nechal na gólmanech (smích), ať se o to poperou. Ale všichni prošli dobrou přípravou. Aleš Stezka k nám přišel z Ústí nad Labem a je na něm vidět, že v něm něco je. Hrál v Liberci a Chomutově byl i draftován v NHL. Potřebuje se chytit. Dva tři dobré zápasy a může se rozjet k hodně dobrým výkonům. Jirka Matoušek je o dva roky mladší, svou kvalitu už ukázal. Markovi Štipčákovi je sedmnáct roků a měl by se od těch “starších” něco přiučit a v případě zranění za někoho zaskočit.

Neobáváš se, že se pak Aleš Stezka, po nějaké lepší sérii zápasů, rozhodne odejít takzvaně za lepším?

Tohle bych tak úplně neviděl, jak jsme se s Alešem bavili, tak on v Havířově chce chytat a dá tomu všechno. Samozřejmě na něj může přijít dobrá nabídka, proto to ti kluci dělají. Chtějí být lepší a výsledkově sebou vzít nahoru i tým. My budeme jenom rádi, že se našemu svěřenci daří.

Nemyslíš si, jestli by týmům v první lize neprospělo být farmářským týmem extraligového klubu. Nepřinesly by farmy klubům ekonomickou jistotu?

Tahle filozofie je skvělá pro extraligový týmy. Mají možnost si ukázat na pár hráčů, kteří nemají dobrou aktuální formu anebo se vracejí po zranění a nechají je tam rozehrát. Pro klub je fajn, že má v podstatě vyřešeny finance, ale nemohou pracovat na rozvoji vlastních hráčů. Jeden příklad: pár dní se připravuješ na zápas, máš jako trenér vybranou sestavu, ale pak přijde pokyn z extraligovému týmu, že musí hrát tři, co se vrátili z marodky. Pokud takový pokyn přijde během sezóny několikrát, tak se nemůžeme bavit o koncepční práci. Klub na tom ztrácí po sportovní stránce a fanoušci tím často trpí.

Dneska jsi na stadionu od šesti rána, čeká tě focení a pak další porce trénování na ledě. To je pořádný zápřah. Dostaneš se během sezóny někam i mimo stadion?

Já jsem na všech domácích zápasech Áčka, dorostu a juniorky nepravidelně, aby jeden člověk dělal všechno nejde. Teďka by si mládež do páté třídy mel převzít trenérský kolega Danek Surovec. Krom práce pro AZet dělám ještě regionálního trenéra pro Český svaz ledního hokeje, kdy mám pod sebou pár klubů v okolí a několikrát do roka jim předávám nové poznatky a trendy v ledním hokeji.

Kam se podle Tebe za dvacet let posunul hokej na postu brankáře?

Rychlost je úplně někde jinde. Zavedly se nové materiály a útočníci jsou neskutečně přesní. Video používáme neustále v zápasech i na tréninku. Dříve to bylo tak, že buď je to dobrý anebo špatný. Ale dneska tomu klukovi během pěti minut ukážeš, co dělá špatně. Z videa je pak vidět z jakých akcí nám padají branky a tomu se pak snažím přizpůsobit i pohyb gólmana. Je velký tlak na dobrou práci s holí a na kvalitní rozehrávku. Taky brankář by neměl být pasivní, pokud možno zakládat útočné akce.

Jak je na tom aktuálně havířovská brankářská omladina. Je něco, na čem by měli zapracovat?

Jsou tady šikovní kluci, kteří na sobě tvrdě pracují. S výběrem gólmana by se mělo začít u těch nejmenších. Kluci musí být pohybově nadaní. Stávalo se tady dříve, že byli vybraní kluci, kteří nebyli k tomu vhodní a nejde tady jenom o fyzické parametry. Pak se stává, že kluci mají problém s bruslením. Gólman by měl být nejlepší bruslař. Dneska máme i pokyny se svazu, aby se mladí brankáři střídali a ten, který nechytá, ať hraje "v poli". Na zápas nám tak jede v podstatě jeden brankář, ta dvojka na daný zápas má u sebe věci, ale jen kyby se nám ten první brankář zranil. A pokud ne, hraje celý zápas v poli. Pak se jim nestává, že půlku sezóny odsedí na lavičce a mohou se zlepšovat, protože oba hrají stejný čas. Tohle platí do páté třídy a neodradí to chlapce od hokeje.

Co je pro mladého gólmana vlastně nejdůležitější? Hlava, postřeh, gymnastická příprava anebo plná peněženka na straně rodičů?

Tohle se hodně říká, ale není tomu tak. Důležité je jediné, aby to ten mladý chtěl dělat. Není nic horšího, stalo se mi to během těch let už několikrát, když chce pan otec, ale ne ten klučina. To si pak otrávený na tréninku i ty a jenom to ztěžuje práci s ostatními. Stalo se mi, že kluk, co chodí do šesté třídy řekne, že ho ten hokej vůbec nebaví a je tady jenom kvůli tomu, že to vyžaduje táta, a proto vlastní přípravu fláká. Tohle je naprostá šílenost, kluky ten hokej musí bavit a oni sami chtít. V dnešní době není problém nafasovat z klubu hranou výstroj a funguje i komisní přeprodej. No a co tady vidíme denně, nedostává se vyloženě sportovců. Děti tráví volný čas jinde než na hřišti s balonem a hokejkou a je to na nich vidět. Jinak je ale pro gólmana samozřejmě vhodná gymnastická příprava a mít dobrý postřeh.

Jak je důležitá pro gólmana hlava? Probíhá nějak psychická příprava před zápasem? A jakou povahu by měl mít brankář? Máš raději klidnější kluky, anebo by to měl být agresivní „rapl“?

Tohle je pro každého kluka alfa a omega. Nějaká psychická odolnost a mentalita vítěze. Pro mládež (dorostenci a junioři) jsme tady měli i přednášky sportovního psychologa. Před časem působil sportovní psycholog i u Áčka. Ale u těch dětí by tuhle přípravu měl dělat hlavní kouč týmu a brankářů. Ti kluci by měli mít pocit, že tady pro ně někdo je. Za mě by gólman měl být člověk, co se dovede zbláznit. Agresivní a výbušný kluk. To je trošku i problém s přechodem do vyšších soutěží. Říkám, že kluk, co se dovede zbláznit a seřve obránce, je dobrý. Ten podle mě strhne i celý manšaft. Klidně ať si řve a je pořádně naštvaný. Ti povahově hodnější kluci to mívají podle mě v dalším rozvoji těžší. Ta agresivita se dá v tom starším věku usměrnit, toho kluka nějak nasměruju, ale když máš neprůbojného kluka v brankovišti, pak je problém ho v tom přechodu „probudit“.

Co říkáš na změny v hokejových soutěžích? U juniorů i v 1. lize.

Na jednu stranu je ta myšlenka dobrá, teď se bavíme o juniorce, aby byly akademie. Chceme vidět nejlepší hráče, jak hrají ve více utkáních proti sobě. Druhá stránka té mince, že to rozhodnutí přišlo zhora a nebrala se v potaz ta sportovní stránka. To je podle mě dost nešťastné rozhodnutí. V první lize se letos poprvé bude hrát 30 zápasů základní části a pak je tu nástavba. Nikdo nám nespadne do nižší ligy. Jestli je to dobrý hrací systém ukáže až čas. Každopádně tady bude velký tlak na kluby umístit se do osmého místa.

Ty se účastníš i tréninkových kempů brankářů. Jak v Kravařích, tak i v zahraničí. Jak dlouho takový kemp trvá a jak se na něm s brankáři pracuje, jsou tam i trenéři z jiných zemí?

Pro mě je to obrovská zkušenost. Za ten týden se tam člověk naučí spoustu nových věcí. Jsou tam trenéři z různých zemí. Ať je to Německo, Rusko, Slovensko. Třeba kluci ze Slovenska, vlastně dělají i národní týmy. Byl tam Ján Lašák, Dušan Strharský, Dominik Guriš. Z Ruska, i když teď má německé občanství Anton Lukin, pak Igor Gross, který trénuje v Red Bull Salzburg. Gólmani mají během kempu dvakrát denně přípravu na ledě, pak se jim věnujeme v přípravě na suchu. Samozřejmě rozebíráme, co dělají špatně u videa a připravíme jim individuální plán. Během celého pobytu je o ně dobře postaráno, mají v podstatě plný servis a mohou se tak soustředit na své zlepšování.

Jsou vidět v hokeji na pozici brankáře nějaké nové trendy. Zmiňoval jsi nároky na práci s holí. A kdo vůbec aktuálně ve světě udává trend?

Už ta loňská změna pravidel, kdy gólman tolik nesměl přerušovat hru, znamenala určitou změnu. Pokud ti gólmani neuměli dobře pracovat s holí, tak byl problém na světě a vznikaly, pro ně, nepříjemné situace. K těm trendům. Finská hokejová škola teď hraje prim. Finové mají neuvěřitelné množství brankářů v NHL. Oni zastávají aktivní styl chytání, chtějí po gólmanech, aby měli aktivní ruce, což vlastně ulehčuje celé chytání a další laterální (boční) pohyb. Je to pro gólmana mnohem lepší, těžiště mu nezůstává vzadu a každý zákrok v brankovišti je pro něj možné udělat rychleji. A pak samozřejmě, ale o tom už jsme se bavili, to je bruslení. V tom jsou Finové prostě nejlepší na světě.

Dušane, děkuji Ti za rozhovor a přeju hodně úspěchů Tobě i tvým svěřencům.

Instagram Youtube