Dorostenci skončili v extralize desátí, trenér Urbánek hodnotí sezónu pozitivně

Hokejisté havířovského dorostu zakončili tuto sezónu ELIOD Extraligy dorostu na desátém místě. Ač byla sezóna ukončena předčasně, tak se jedná o jedno z nejlepších umístění za poslední dvě desetiletí. V Havířově jsme měli jeden z nejlepších dorosteneckých týmů, ne-li vůbec ten nejlepší. Hráči neexcelovali v jednotlivých herních statistikách, ale hráli jako tým. Pokud jste je měli to štěstí na ledě vidět, tak mi dáte za pravdu, že o některých borcích v příštích sezónách bude ještě slyšet.

Pro ty z Vás, kteří se dostali k článku dorostu poprvé, tak musím připomenout to, jak letos samotná soutěž probíhala. Ještě než Extraliga dorostu začala, rozdělily se týmy do tří divizí - Východ, Střed a Západ. AZ byl samozřejmě ve skupině Východ, kde si nevedl vůbec špatně. Z osmnácti zápasů jich vyhrál patnáct (z toho dva v prodloužení) a bylo z toho druhé místo. Mladé havířováky dělil od prvních Vítkovic jediný bod. O branky se rozdělili hráči rovným dílem, ale vypíchl bych výkon gólmanské dvojice Antonín Nowak a Štěpán Zlatnický. Oba gólmani se v zápasech střídali a po první části měl Antonín průměr 1,56 a Štěpán 1,99 branky na zápas. Ve skupině Východ skončili na prvním a třetím místě. Antonín Nowak měl tou dobou dokonce nejlepší čísla v celé soutěži.

V následné druhé části soutěže, v níž se už střetávaly lepší týmy ze všech tří skupin mezi sebou, se AZetu tak dobře nevedlo. Bylo to způsobeno několika faktory. Hráči byli často nasazováni v den zápasů dorostu v juniorské soutěži, protože AZ chtěl v této kategorii postoupit do nejvyšší soutěže, která se v Česku hraje. Druhým faktorem bylo cestování, mnoho hráčů poprvé cestovalo za hokejem na druhý konec republiky. Třetím faktorem byly přesunuté zápasy, které se z důvodu nemoci sehrávaly v náhradních termínech. Dorostenci museli krom cestování, mnohdy zvládnout dva zápasy během osmnácti hodin. Přesto všechno se jim podařilo ve druhé části, která se nedohrála celá, skončit na výborném desátém místě. Toto umístění je třeba brát s jistou rezervou, protože týmy mezi osmým až dvanáctým místem dělily jen tři body a například deváté Kladno už odehrálo o jeden zápas oproti Havířovu navíc. Doma si vedli dorostenci velmi dobře, patřilo jim čtvrté místo za 33 bodů, ale venkovní zápasy se jim příliš nevyvedly. Z venkovních stadionů si dorostenci odvezli jen 17 bodů a patřilo jim v této tabulce až 14. místo.

V osobních statistikách Extraligy hráči AZetu příliš nezářili. Za zmínku stojí 28. pozice kapitána Jana Moškoře. Na 30. místě se umístil Ondřej Becher (ročník 2004). Letošní sezóna se mu velmi povedla, jeho výkony mu vynesly nominaci do reprezentačního výběru U16. V reprezentaci odehrál osm zápasů a zahrál si i na turnaji v Göteborgu. Třetím útočným mušketýrem byl Martin Pavlačka, ten nasbíral v 36 zápasech 35 bodů.

K nejaktivnějším obráncům patřili Petr Kubíček, Adam Kremnický, Šimon Puzoň a Antonín Zmarzlák. Tato čtveřice dohromady vyprodukovala 84 kanadských bodů, žádný z těchto obránců nenastoupil ke všem zápasům. Statistiku +/-, ve které byli největšími sběrači plusových bodů Šimon Puzoň, Antonín Zmarzlák a Petr Kubíček, berte prosím trochu s rezervou. V dorostu se nevedou příliš přesné záznamy v této statistice. Hráči byli někdy bodem odměňováni podle citu zapisovatele, než podle toho, kdo byl aktuálně na ledě.

Jak vidí proběhnuvší sezónu trenér havířovského dorostu Tomáš Urbánek

Dobrý den pane trenére, jsem rád, že jste si na mě našel čas. Jak se Vám hodnotí předčasně ukončená ELIOD Extraliga dorostu?

My jsme spokojeni, s tím že se nám spousta hráčů, po celou sezonu, točila v juniorce. Někteří hráči pendlovali do juniorky jenom v době nemoci. Ten tým nám i trošku prořídl, chyběl nám loňský nejlepší hráč a kapitán Gabriel Szturc, který před sezónou odešel do Mladé Boleslavi.

Když jsem letos navštívil zápasy dorostu, tak se nemohu zbavit pocitu, že některé týmy, třeba Sparta, se kterou jste doma sehráli dobrý zápas, staví na obrech, kteří na hráče dorostu moc nevypadají.

Ten fyzický deficit tam je, na druhou stranu, kdyby to soutěžení mělo být jednoduché, tak by nás to nebavilo (směje se). Teď bych se vrátil k té Spartě, ta doma hrála výborně a jednoznačně nás přehrála. Tady (v GASCONTROL Aréně) jsme s nimi sehráli, troufnu si říct, vyrovnanou partii. Kluci hráli výborně. Sparta Praha je samozřejmě v českém hokeji pojem a my jsme s nimi dokázali vyhrát v samostatných nájezdech, to bylo něco senzačního.

Jaký progres udělali hráči během sezóny, jak hodnotíte výkony ročníku 2004?

V našem týmu makají všichni a každý se posouvá na vyšší úroveň. V tom mají trošičku jednodušší úlohu mladší hráči, kteří nám postupně začali přebírat iniciativu. Spousta starších hráčů se posunula do juniorky a „mladí hráči“ dostali na ledě více času a prostoru. Letos se juniorka chtěla vrátit mezi elitu a nám tak v týmu malinko chyběli ti zkušenější hráči. Nejvíce to bylo vidět na hráčích ročníku 2004. Na druhou stranu to mají daleko jednodušší, protože vždycky ta zodpovědnost toho mančaftu leží na bedrech starších hráčů. Nechci tady ukazovat prstem na jednoho, dva hráče, v havířovském dorostu se zlepšují všichni.

Nedá mi to a musím zmínit i gólmanskou dvojici, letos dorost v brankovišti opravdu bota nepálila?

Druhým rokem říkáme každému, kdo se nás zeptá na gólmany, tak tam nás bota nepálí. Máme dva výborné, respektive nadstandartní gólmany pro tuto soutěž Adama Nowaka a Štěpána Zlatnického. Letos jsme neřešili to, že by nám v nějakém zápase vybouchl gólman. Celou sezónu se s tím oba prali výborně, podrželi nás v klíčových momentech nad vodou. Předváděli letos dobré výkony, já budu jenom rád, když se nám přesunou do juniorské soutěže a budou v ní chytat tak dobře jako v dorostu.

Co říkáte na jejich „nástupce“, letos se v dobrém světle v Karlových Varech na olympiádě předvedl Adam Dybal?

Máme tady už jejich nástupce pro příští rok, jsou to ověření gólmani, s kterými můžeme počítat do budoucna. Adamovi Dybalovi velice pomohlo, že byl vybraný na olympiádu mládeže, kde dostal obrovský prostor a narostlo mu sebevědomí. Veze se na takové vlně, na druhou stranu není sám, protože i Tomáš Maňásek předvádí dobré výkony. Konkurence na postu gólmanů, co se nám posunou z 9. třídy do dorostu, je.

Moc lidí si to neuvědomuje, ale jak se pracuje s hráči, s kterými „tříská“ puberta?

Ono to v určitém čase tříská s každým (směje se). To si nevyberete. Je tam vlastně aspekt těch dvou let. Na někoho to přijde dříve a na někoho později, ale myslím si, že ta fáze je přibližně podobná u všech hráčů jen v jiném časovém horizontu. My tady máme v Havířově inteligentní kluky, kteří jsou z domu velice dobře vychováni. Když to srovnám s ostatními týmy, co tak člověk slyší. Tak my těch výchovných prostředků nepoužíváme tolik a nebojujeme s tím tak jako v jiných týmech.

Co, říkáte na nový formát extraligy a jak by podle Vás měla vypadat optimální forma nejvyšší dorostenecké soutěže v Česku?

Ten formát není vyloženě špatný. Samozřejmě je tady tendence snižovat počty týmů a zvyšovat konkurenci. Když se na to budeme dívat z pohledu českého hokeje, tak za mě je to jednoznačně dobře. Koneckonců vy jste to i viděl, jak rozdílná utkání v té první části soutěže byla. Troufnu si říct, že se to trošičku srovná. O to ten příští rok bude náročnější. Sám jsem zvědavý, jaký formát se zvolí pro příští sezónu. Pro mě byl nejlepší model staršího dorostu, měli jsme tři skupiny po osmi týmech. Tři týmy šly nahoru i dolů a celou sezonu bylo, o co hrát i v té spodní skupině. Bojovalo se o play-off i o to, kdo chytne „padáka“. Byla tam i konfrontace mezi týmy z Čech a Moravy.

Jak se Vám vlastně v té druhé části soutěže cestovalo na druhý konec republiky, bylo těžké mladší hráče po cestě autobusem správně namotivovat?

Pro kluky je to hrozně náročné. Jít po sedmi hodinách v autobuse na led, zachytit začátek utkání, šedesát minut hrát na hranici svých možností a pak sedm hodin jízdy autobusem zpátky, není pro ty patnáctileté kluky nic jednoduchého. Ale to je pro všechny týmy stejné. Nejde mi až tak o ty cesty.

Co se Vám tedy nezamlouvá?

Jsem rád, že je tady konfrontace i s jinými týmy, než abychom hráli tady dokola mezi sebou. Mně spíš vadí hrací dny této soutěže. Hraje se ve čtvrtek a v sobotu. V podstatě, když vám to vyjde, tak vyjedete ve čtvrtek k venkovnímu utkání a vrátíte se v pátek ráno. Hráči mají školní povinnosti, tohle není zrovna ideální pro tuto věkovou kategorii.

Vy jste se o tom, že se zápas v Plzni zruší, dozvěděli v autobuse na dálnici, co jste si v tu dobu říkali?

Zprávu o tom, že soutěž byla ukončena, jsme se dozvěděli u Hradce Králové. Měli jsme běhen tripu odehrát dva zápasy s Plzní a Libercem. Samozřejmě my jsme se všichni strašně moc těšili na play-off. Kvůli tomu jsme cely rok poctivě trénovali, abychom se tam dostali a užili si to. Kvůli tomu se hokej hraje.

A když po hodině přišla zpráva, že se ruší celá sezóna, tak jste to vstřebávali, co se Vám honilo hlavou, když jste to říkal hráčům?

Všichni hráči, trenéři, rodiče tu situaci vnímali různě. Příjemné, abych řekl pravdu, mi to nebylo. Kluci tu zprávu, protože jsme byli ještě na cestě zpátky do Havířova, nesli nelibě, ale zdraví máme každý jenom jedno.

Je jasné, že zdraví je přednější, ale jak hráči přijali to, že už si letos nezahrají?

Celá situace se odehrála z mé perspektivy strašně rychle. Odjeli jsme odehrát do Čech dva venkovní zápasy. Podle všech zpráv, které jsme měli k dispozici, se mělo se normálně hrát. No a během par hodin bylo po všem. Myslím, že kluci si to sami musí ještě v sobě srovnat. Dali do toho všechno, ale co v nich je, nemohli na ledě předvést.

Kam až dorostenci mohli dojít? Vím, že play-off je pro dorostence dost specifické. (Vyřazovací část se hraje jen na na dva vítězné zápasy a 1. a případný 3. zápase se hraje na ledě lépe postaveného týmu. Čtyři nejlepší týmy, pak spolu hrají tzv. republiku, kde se čtyři nejlepší týmy utkají o titul.)

Play off je v každém sportu vrchol sezóny. Je to tam, kde chcete být, užívat si to a dojít co nejdál. Věřili jsme tomu, že stejně jako loni můžeme dojít daleko a poté loňské smůle se k nám přikloní i trochu toho štěstíčka.

Jak se Vám hodnotí desáté místo, není v tom trocha hořkosti?

Ono se mi to hodnotí těžce. Umístění v soutěži, která se nedohrála a byla ovlivněna mnoha faktory. Mnoho týmů, stejně jako my, mělo hráče ve svých juniorských týmech. Jenom v nemnoha zápasech byli všichni pohromadě. Náš tým zapojoval do hry mladé hráče z 9. třídy. Jsem rád za to, že i když se nám ve hře točil velký počet hráčů, tak jsme byli schopni odehrát výborné zápasy. Hlavně na konci sezónay jsme hráli velice dobře a chlapci na ledě předváděli dobrý výkon, skvěle se doplňovali a hráli za tým. Za což jim musím poděkovat.

Trenére děkuji Vám za rozhovor a přeji Vám vše dobré.

Statistické okénko:

V článku bylo použity fotografie Barbory Puzoňové.