AZ Havířov

Vstupenky na utkání AZetu kupujte zde.

Chci si jednou zahrát za havířovské áčko, říká kapitán juniorky Filip Byčkov

05.07.2021 | Vít Káňa

Filip je havířovským odchovancem, a před nedávnem byl zvolen kapitánem juniorky AZetu. Osmnáctiletý důrazný centr se specializací na oslabení je, i přes svůj menší vzrůst a váhu, opravdovým bojovníkem, kterého v přípravě nezastavilo nepříjemné zranění čelisti.

Nový kapitán havířovské juniorky se s ničím nemaže a jde s kůží na trh. O tom, že si AZ udrží svou extraligovou příslušnost nepochybuje a chce navázat na loňskou vítěznou šňůru. O čem však pochybuje, je on sám, a sice v tom jestli bude dost dobrý na to, aby nakoukl do profesionálního hokeje.

Ahoj Filipe, co říkáš na to, že Tě kluci zvolili kapitánem?

Ano, hodně mě to potěšilo, lhal bych, kdybych řekl, že ne. Abych se přiznal docela mě to i překvapilo, vůbec jsem to nečekal. Popravdě jsem i tipoval, že se zvolí někdo jiný.

Co funkce kapitána přináší?

Nikdy předtím jsem jím nebyl. Řekl bych, že to bude větší zodpovědnost.

No a ty jsi zodpovědný?

(smích) Já si myslím, že jsem.

Myslíš si, že ta sezóna, kterou předčasně ukončil kovid, je vyloženě ztracená?

Na rovinu, řekl bych, že je úplně ztracená. Pro mě je to jako bychom byli skoro rok zranění. Bylo to k ničemu, nehrály se zápasy. Tréninky byly pořád stejné, de facto jsme se jenom udržovali. Nebyla v tom pro mě nějaká jiskra a nebo impuls, který by nás posunul někam dále. Jenom kluci, kteří chodili hrát za áčko, mohli hrát soutěžní zápas. Dalo by se říci, že to bylo k ničemu.

Co na tom bylo nejhorší? Že to nemělo konec?

To byla jedna věc. Bylo to ubíjející a ještě k tomu jsme měli školu on-line. Pracovali jsme půl dne u počítače a pak jsme šli na trénink, i když jsme věděli, že do ostrého zápasu se určitě nepodíváme. Scházela nám motivace. Ti kluci, kteří měli poslední rok v juniorce, tak pro ně to bylo hodně kruté. Doslova osobní katastrofa.

Vrátil bych se v čase do loňského října, kdy došlo k přerušení soutěže. Co se dalo v tu dobu vlastně dělat?

Nejprve jsme nemohli dělat vůbec nic. Jenom jsme se doma udržovali s vlastní vahou. To bylo po tom, co si kovidem prošla většina našich hráčů. Pak se neustále mluvilo o restartu všech soutěží. Nejprve se povolila Extraliga a pak i 1. liga. My jsme pořád čekali a nedočkali se. Trénovali jsme, kde se dalo. Okolo Vánoc to vypadalo, že by se mohlo něco změnit, jenže to kvůli epidemické situaci nedopadlo. Po novém roce jsme jezdili na led do Polska, ale bylo to jenom o udržení. Posílali jsme trenérům videa, jak trénujeme v domácích podmínkách. Už bych tuhle situaci nechtěl nikdy zažít.

To bylo asi nepříjemné pořád se balit a cestovat…

Jiní kluci, pokud neodešli hrát ven, tak neměli ani to. Bylo to nepohodlné, pak nám naštěstí povolili trénovat v GASCONTROL Aréně a hned to bylo o něčem jiném.

Tou dobou jsi se i zranil. Co Ti vlastně bylo?

Ano, zranil jsem se. Na tréninku jsem to schytal pukem do obličeje a už na ledě jsem věděl, že je zle. Teklo ze mě dost krve, tak mi přivolali záchranku a já jsem doputoval do FN v Ostravě. Tam jsem strávil osm dní a operovali mi čelist, ve které teď mám tři titanové destičky. Měl jsem dvakrát zlomenou čelist a měsíc jsem nemohl pořádně jíst.

Neříkal sis tou dobou, že toho hokeje už bylo přece jenom dost?

Ani náhodou. Hned jsem se vrátil a věděl, že chci hrát hokej dál. Když jsem byl nemocnici, tak jsem nevěděl, co mám dělat. Byla to nuda, musel jsem jenom ležet. Když mě pustili, tak jsem šel druhý den do posilovny. Měsíc jsem jedl kašičky a byl bez masa.

No a kde jsi bral motivaci, jak během konavirových zákazů, ale i toho zranění?

Hlavně jsem se chtěl někam posunout. Věděl jsem, že ta následující sezóna je moje poslední v juniorech. Říkal jsem si, že teď  tomu dám více, zápasy nebyly, tak jsem aspoň „dřel“.

Co je pro Tebe ten hokejový cíl?

(Proneseno rázně) Chci si jednou zahrát za havířovské áčko a pak by se uvidělo, co dále. Vím, že to je těžké, ale jsem nohama na zemi. Ta šance může přijít, anebo také ne. Všechny čeká sestupová sezóna.

Klukům z tvojí formace Honzovi Vašenkovi a Ondrovi Becherovi se to povedlo…

Tak oni jsou kluci šikovní.

No a ty nejsi šikovný?

Jak v čem, ono záleží. Tím, že se nehrály zápasy, tak nejsem schopný říci, jestli se něco na mé hře něco zlepšilo. Hráli jsme jenom jeden přípravný zápas na Porubě a to jsme byli po fyzické přípravě. Neměli jsme herní trénink, většinou se jenom bruslilo. V letní přípravě byly ledy jenom kondiční přípravou. Nebylo to nic o souhře se spoluhráči a přihrávkách.

Je podle tebe velký handicap, že v Havířově nebyla k dispozici ledová plocha?

Za mě je to veliký handicap. Když jsem viděl kluky z Vítkovic a porovnal to s námi, tak byli o jednu úroveň výše než my. Je to jen tím, že mohou kombinovat ledy a tréninky na suchu každý den.

Letos se s nejvyšší juniorskou soutěží může rozloučit rekordní počet týmů. Je to pro tebe a spoluhráče velký tlak a stres?

Podle mě je to opravdu veliký stres. Letos padá pět týmů, ale my se tomu chceme za každou cenu vyhnout. Na to se pořád připravujeme. Sezóna bude letos strašně dlouhá a my to musíme za každou cenu udržet.

Vy jste loni neprohráli, není to udržení přece jenom přízemní cíl?

Každá sezóna je jiná, už nebudeme mít k dispozici stejný tým. Nikdo neví, jestli bychom tu vítěznou sérii udrželi i v dalších zápasech. Všechno jednou končí a časem bychom o ni přišli.

Řekl jsi, že spousta kluků bude chybět. Hrát bez Honzy Vašenky, Marka Štipčáka a Jánka Petrisky bude asi něco jiného?

Tihle kluci byli skvělí spoluhráči a kamarádi. Myslím si, že tým se podařilo vhodně doplnit a přišli k nám šikovní kluci z dorostu. I tři hráči mohou udělat veliký rozdíl.

Loni se mi líbilo, že jste hráli jako opravdový tým a nebyli jste jenom souborem individualit. Myslíš si, že se to přenese?

Budujeme dobrý tým a doufám, že to bude jako loni, to jsme si herně a hlavně lidsky dobře sedli. Nic se nezměnilo pořád jsme dobrá parta, co táhne za jeden provaz.

Máš před sebou osmnáct dní volna, co během nich budeš dělat?

Každý rok se nám posílají individuální plány s přípravou, které musíme během volna dělat. Také musíme trenérům posílat videa s tím, jak cvičíme.

Škola byla v on-line režimu, tréninky také. Nebláznil jsi z toho?

Na jednu stranu jsem měl více volného času, ale pak už mě to deptalo. Ono být pořád u klávesnice, řešit školu a vlastní výuku. Byl jsem rád, že tohle už je za námi. Příští rok mám maturovat, tak bych už chtěl strávit zbytek času už jenom ve škole, když jsem dva roky strávil doma.

Máš nějakou představu, co bys chtěl dělat po škole?

Chtěl bych jít na výšku se sportovním zaměřením. Pokud by mi to nevyšlo, tak bych chtěl dělat záchranáře.

Když se podívám, tak mezi vámi jsou hráči, kteří skvěle bruslí. Jde v juniorech ještě poznat, že to někomu nejde?

Myslím si, že už moc ne. I když u nás v týmu jsou skvělí bruslaři jako Kevin Horváth a Ondra Becher, kteří mají skvělý skluz.

No a v čem jsi dobrý Ty?

Mám dobrý přehled, dokáží se dobře zorientovat ve hře. Střelec nejsem, to jde poznat ze statistik, góly mi tam nepadají. To mi šlo jenom v té nižší juniorské soutěži.

Vrátil bych se ještě k REDSTONE Extralize, to srovnání je asi tristní, že?

Abych se přiznal, tak mě ta soutěž bavila. Konkurence tam nebyla bůhví jaká, ale v těch zápasech jsme si mohli vyzkoušet různé herní věci. Jasně byly tam jenom dva dobré týmy a nechtěl bych tam AZ znova dostat.

Máš nějaký plány na dovolenou?

S rodiči a přítelkyní pojedeme na dovolenou do Chorvatska. No a chtěl bych si o volných víkendech najít nějakou brigádu.

Filipe, díky za Tvůj čas. Ať se nejenom Tobě, ale i celému týmu podaří v Havířově udržet Extraligu juniorů.

V rozhovoru byly použity fotografie Ronalda Hansela a autora.

Youtube