AZ Havířov
H A V Í Ř O V - Šestnáctiletý centr je velkým talentem AZetu. Ač s hokejem začínal na Porubě, tak ho před třemi lety oslovil trenér Potěšil a dovedl si ho do Havířova. Ondra je skvělý bruslař s neskutečným citem pro hru a dobrou střelou. V Extralize dorostu měl dva roky přes bod na zápas, letos v nejvyšší juniorské soutěži nasbíral v sedmi zápasech osm bodů. Pokud vše půjde podle plánu, již brzy ho uvidíte v CHANCE lize.
Jeden z nejlepších útočníků ročníku 2004 je mimo led nesmírně tichý a stydlivý. Jak sám říká, z rozhovoru má trochu strach. Po pár minutách se však osmělí a začne vyprávět. Na Ondrovi se mi líbí jedna věc. I když se o něm říká, že patří k nejlepším, on je nohama pevně na zemi. Ví, že má šikovné ruce a neskutečnou rychlost, ale to mu ještě nezaručí, že bude dobrý i mezi dospělými. Krom toho klidu bych vyzdvihl i upřímnost a sebereflexi, kterou jsem, ne u všech, hráčů v jeho věku zažil.
Ahoj Ondro, kde se rozdávají takové pěkné čepice, jako máš Ty (má na sobě čepici s lvíčkem)?
Tuhle čepici jsem dostal na reprezentačním srazu. Bylo to před turnajem ve Švédsku, to jsme k nim ještě dostali CCM mikiny. Je to dobrý pocit, mít na sobě reprezentační znak. Bodově se mi tam sice moc nedařilo, ale hrál jsem tam dobrý hokej.
Jaký je to pocit reprezentovat a jak se Ti vlastně hrálo proti stejně starým chlapcům z vyspělých hokejových zemí?
Je to super pocit reprezentovat Českou republiku. Hráli jsme tam s šestnáctkou proti Švédům, Finům a Rusům. Bylo to tam rychlejší, Rusové byli o hodně silnější a našlapanější. S nimi jsme prohráli 9:2, oproti nám byli hodně odskočeni. Proti týmům ze Skandinávie jsme předváděli mnohem vyrovnanější hokej a hráli jsme prodloužení.
Reprezentantů je v Havířově jako šafránu, nelákali Tě do Čech podobně jako Gabriela Szturce?
Upřímně, samozřejmě, že mě lákali do Čech, abych byl reprezentačním trenérům více na očích. Mám tady školu a rodinu, tak jsem ještě takhle brzy nechtěl odcházet tak daleko. Hlavně, já jsem tady spokojený, juniorka je neporažena a momentálně trénuji s áčkem.
Jakou školu děláš a kolikrát jsi tam letos vlastně byl?
(smích) Studuji na Střední odborné škole AHOL obor Sportovní management, mám individuální plán. Jsem ve druhém ročníku a řekl bych, že to zvládám. Jsem z Poruby a chtěl jsem mít školu v Ostravě.
Do Havířova si Tě přivedl Tomáš Potěšil, ale jak se to vlastně seběhlo?
Tátovi se ozval pan Potěšil s tím, že se chodil dívat na mé zápasy za Porubu. Prý se mu líbila moje hra. Šel jsem to zkusit do Havířova, odehrál jsem modelové utkání. Měl jsem štěstí a zaujal jsem trenéra, který si mě tady nechal, to bylo nějaké dva roky zpátky. Už budu třetím rokem v AZetu.
V dorostu Ti to šlo, měl jsi přes bod na zápas.
To se mi dařilo hodně, byl jsem jako prvoročák druhý v týmovém bodování. Ne, že bych měl kvůli tomu nos nahoru, ale díky tomu si mě všimli i v Čechách a já jsem v té sezóně začal jezdit na reprezentační srazy.
Když jsem se o Tobě bavil s manažerem, tak jsi byl před podpisem profesionální smlouvy, už máš podepsáno?
Smlouvu jsem už podepsal, upsal jsem se Havířovu na čtyři roky. Pro mě jako šestnáctiletého hráče, je to skvělý pocit. Je to něco, na co jsem jako malý kluk, ani nepomyslel.
Koukáš se na NHL, máš tam nějaký hokejový vzor?
Mám rád tým EDMONTON OILERS.
A proč, kvůli Waynu Gretzkymu to asi nebude?
(Smích) 80. léta jsem nezažil, ale teď tam hrají Leon Draisaitl a Connor McDavid. To jsou moji neoblíbenější hráči. Oba dva jsou centři, já jsem taky centr a na McDavidovi se mi líbí jeho střela, rychlost, kterou má neskutečnou, i síla. Na Leonovi jeho střela. Oba dva jsou dobří na vhazování a jsou pro mě vzorem.
Říkáš, že chceš být silnější a větší, kolik zvedáš na benchi?
(Nejistě) Moje maximálka je asi 75 kilo. Musím přibrat takových deset, anebo raději patnáct kilo, protože jsem hodně hubený. V juniorce, když se proti mně postaví dvoumetrový borec, který bude mít 95 kilo, tak ze mě moc nezůstane.
Máš nějak upravený jídelníček, vlastníš permanentku do tvarohárny a jíš podobně „nechutné“ potraviny?
(smích) Nemám ani permanentku do mlékárny. Tvaroh jsem jedl každý večer, ale teď jsem to nějak omezil. Jogurty jím pořád, ale jinak si dávám, pokud to tak mohu říci, normální jídla. Spíše dávám přednost kuřecímu masu.
Jak moc je pro hokejistu důležitá hlava?
Hlava je pro hokejistu nesmírně důležitá. Možná bych řekl, že je kolikrát to nejdůležitější. Pokud je na ledě, tak se musí soustředit jenom na hokej. Na to, co má na ledě odvést, nesmí se nechat ničím a nikým rozhodit, ale to se lehko řekne. V tom momentě, když skočí na hrací plochu, by mělo jít všechno ostatní stranou.
Co se Ti honí hlavou, když Tvůj tým v zápase prohrává a Ty máš jít na led?
Určitě za žádnou cenu už nedostat další gól, i když tohle se lehko řekne, ale těžce se to na ledě udělá. Pak musíme dát góla a nějak ten zápas za každou cenu urvat.
S kým si na ledě vyhovíš?
V juniorce se mi dobře hraje s Davidem Pastorem a Honzou Vašenkou, s kterými hrajeme druhou lajnu. Oba dva jsou skvělí kluci. Jsou dobří v osobních soubojích, dokáží se udržet na puku a jen tak lehce o něj nepřijdou. Když bojují v rohu o puk, tak už jsem si téměř jistý, že ho vybojují. Jsem rád, že jsem se dostal do lajny právě k nim. Můžu od nich sbírat zkušenosti.
Vy jste s juniorku neprohráli…
(Nestihl jsem dokončit otázku) Doposud jsme v soutěži neprohráli a doufám, že nám to ještě dlouho vydrží. Samozřejmě ne tím způsobem, že se už soutěž nebude hrát. Mám to štěstí, že můžeme trénovat na ledě v Polsku, anebo se připravuji s áčkem, ale toto není řešením pro všechny mladé hráče.
Kdy Vás nechají hrát? Nemáš obavu, že se ta soutěž prostě ukončí podobně jako Parahokej?
Podle mě to ukončí, i když bych chtěl být na ledě. Nevidím to nijak růžově. Myslím si, že už si prostě nezahrajeme. Mě štve, že se prostě nedostaneme na led jako manšaft. Máme dobrou partu. Kabina je skvělá a kluci si sedli. Bohužel jediná cesta pro nás zahrát si soutěžní zápas, je v CHANCE lize. V ní si zahrají jenom nejlepší a co si budeme povídat, ten čas, který tam stráví nebude nijak velký. Na to nemáme potřebnou kvalitu.
A chceš si zahrát CHANCE ligu?
Chtěl bych v této sezóně nakouknout do CHANCE ligy aspoň do několika zápasů a odehrát tam aspoň dvě, tři minuty. Pro mě by to byl velký zážitek a pocta. Samozřejmě vím, že mládí není zásluha a je to jenom o mojí práci.
Teď jsem fotil trénink a Ty jsi byl v jedné formaci s Filipem Semanem a Romanem Szturcem, jak se Ti s nimi hrálo?
Na trénincích jsem v áčku na křídle, protože Martin Adamský absentuje. Hraju místo něho v první lajně křídlo. Jsem vedle nich trochu nervózní, abych jim stačil. Dva takoví zkušení hráči a já hraju vedle nich, fíha.
Zápisné už jsi do kabiny donesl?
To ještě ne, zápisné mě ještě čeká a snad nebude moc velké.
Jak jsi trávil karanténu, když bylo v podstatě všechno zakázáno?
Protože bydlíme v bytě na Porubě, tak jsem byl pořád na workoutovém hřišti a na oválu, kde hrají Steelers americký fotbal (bývalé VOKD). Běhal jsem každý večer sedm kilometrů, to byl můj rituál. Na tom oválu, jsem si dal pár sprintů. Bez ledu to bylo strašně prázdné. Jsem zvyklý na nějakou zátěž a ona prostě nebyla.
Jak se Ti koušou prohry?
Letos jsme s juniorkou ještě neprohráli, ale je to špatný pocit. Vždycky je to blbý zážitek, ale musíme se nějak připravit na další zápas.
Co jsi prožíval, když Vás Rusové na tom reprezentačním turnaji ve Švédsku roznesli 9:2?
To bylo hrozné, bylo to něco děsně nepříjemného, navíc to byl poslední zápas toho turnaje. Domů jsme odjížděli jako zpráskaní psi. Oni jsou o třídu lepší než my. Takové zápasy mi ukážou že ještě neumím všechno, že mám před sebou ještě spoustu práce.
Neoslovila Tě někdy možnost odejít za moře, anebo do Skandinávie?
Teď, když ve světě řádí koronavirus, tak je podle mě blbost někam odcházet. Začínají sice přípravné kempy, ale kdo ví, jak to ještě vlastně bude. Ve Finsku nyní také přestali hrát. Zůstal jsem tady a momentálně trénuji s áčkem a nic mi nechybí (směje se).
Jaké jsou tréninky s muži, když vám říkají, že tady už se hraje za peníze?
Tréninky s Áčkem jsou o hodně rychlejší a silovější. Určitě mi to v budoucnu pomůže. Trénovat s těmi nejlepšími, na ledě jsou borci jako Seman, Szturc, Maruna a Adamský. Tihle hráči mají dost zkušeností a já se snažím všechno od nich okoukat.
Co říkají doma na to, že hraješ hokej?
Naši jsou rádi, že hraju hokej. Já jsem zase rád, že mi to umožnili. Už jenom kolik hodin se mnou strávili na Zimním stadionu. Všude mě museli vozit a vstávat se mnou brzy ráno o víkendu na zápasy, které se hrály třeba v Olomouci. Pokud můžu, tak bych jim za to chtěl poděkovat, že to se mnou ještě zvládají.
Ondro, děkuji ti za upřímnost a snad Tě brzy uvidíme na ledě v soutěžním zápase.
V článku byly použity fotografie z archivu autora.
