AZ Havířov

Kompletní rozpis zápasů AZetu v Chance lize 2021/22 ZDE.

​Vlastimil Dostálek: První zastávka je play-off a pak se uvidí

16.05.2021 | Vít Káňa

H A V Í Ř O V - Šestadvacetileté levé křídlo dorazilo jako, prozatím, největší letní posila AZetu. Rodák z Přerova je hokejovým cestovatelem. Krom mateřského Zubra si prošel Hradcem Králové, Ústím nad Labem, Mladou Boleslaví, Kometou, Motorem a Vsetínem. V CHANCE lize dal 112 gólů a zapsal 76 asistencí. Dnes vám s ním přinášíme rozhovor.

Vlastík je střela a lidový vypravěč. S tímhle chlapíkem není nuda a na rozhovoru je to, doufám, vidět. Po chvilce s ním nabydete dojmu, že ho znáte nějaký ten pátek. Je přímý a rovný, nic si nepřikrašluje a nedodává svému příběhu nadbytečnou šťávu. 

Ahoj Vlastíku, jaký vítr Tě vlastně zavál do Havířova? Neříkej, že Tě nechtěli i jinde?

Nebyla mi nabídnuta smlouva v Přerově, takže jsem řešil nějaké možnosti, kam jít. Mému agentovi se ozval Havířov, za což jsem rád, protože to klaplo. Měl jsem nabídku jít do ciziny, byla to francouzská liga. Myslím si, že na takovou štaci mám ale ještě nějakou dobu čas.

Co si chceš tady dokázat?

Určitě bych chtěl být platný pro tým, dávat góly a táhnout mančaft k lepším výsledkům. Pokud možno dostat se do play-off.

Ty jsi střelec…

Jo, pár gólů už jsem i dal. (oboustranný smích)

Když se ptám „zobáků“ na jejich sny a hokejové touhy, tak hraje prim NHL, ale na to už jsi asi trochu starý, že?

Samozřejmě, to by už bylo asi moc. Člověk si říká, že chce být, co nejvýše, ale pro mě je tou metou Extraliga. Už jsme se o tom bavili i s jednatelem. Nejdu do Extraligy, jdu pomoci Havířovu.

Když už jsme u těch snů, tak Tobě už se něco podařilo vyhrát?

Ne… Vlastně jo s Motorem první ligu. Bylo to v sezóně 16/17 a šli jsme do Baráže. Ta nedopadla, protože jsme si to bohužel předposledním zápasem s Pardubicemi trochu zadřeli a zůstali jsme v lize.

A bolelo to dost?

Bolelo to. Pamatuji si, že druhý rok jsme vyhučeli s Kladnem v semifinále, no a to mě tolik nebolelo. Rok zpátky jsme to měli na lopatě a my jsme to s Pardubicemi nezvládli.

Tenkrát se lidi bavili i o výkonu rozhodčích…

Dneska můžu říci, že ten zápas dost ovlivnili rozhodčí. Těžko se pak prvoligový klub bude něčeho domáhat, když Pardubice jako velkoklub měly asi dáno, že se musí udržet. My jsme zápas bohužel prohráli a přišli jsme o možnost postoupit.

Podle Tebe je lepší, když se postupuje přímo bez Baráže?

Určitě. Za mě je Baráž další výhoda pro extraligové kluby. V ní se mohou ještě zachránit. Už měli špatnou sezónu a nechápu proč by měli mít v momentě, když jsou soutěže průchozí, šanci se ještě udržet. Podobně jako tomu je ve fotbale. Ten, co vyhraje jde do Fortuna ligy. Jednoduchý systém.

Můžeš to rozvést?

U Baráží víme, jak to vždycky dopadalo. Třeba Bolka jich hrála šest. Pro prvoligový klub je těžké, dostat se mezi elitu. Člověk se nadře v první lize v play-off, je rozbitý, hraje se zraněním. Dostat se do Baráže už byla štreka. Teď nemluvím o tom, že extraligoví měli skoro o dvacet zápasů méně. Ten rok proti Pardubicím jsme je dvakrát dokázali porazit u nich. No, pak ale přišli dva křupance doma a ještě jeden s Vary.

Máš v Extralize nějakou srdcovku? Nabízí se, vhledem k tomu, že jsi z Přerova, Kometa, ale tam jsi vlastně byl…

V Brně jsem byl, ale tam to nějak moc nedopadlo. Hlavně ta sezóna byla neskutečně těžká. V tom roce se tam vyhrál titul a byli tam hráči jako Martin Erat.

Ale byl jsi tam taky Ty…

(Úsměv) No, já jsem hlavně sbíral zkušenosti ve čtvrté lajně, ale bohužel jsem nebyl brněnský odchovanec. Dostali přednost kluci, kteří byli brněnští. Což zároveň chápu, tak mě ze dne na den prodali do Budějovic.

V mladém věku, jiná kabina, tak jsi byl ticho jako pěna. I když Tobě, protože jsi toho vystřídal celkem dost, to asi nepřišlo. Anebo jo?

(smích) Tak hele, když jsem byl mladý, tak jsem seděl a byl jsem zticha. Teď mi je skoro 27, tak už se, když ty kluky znám, pustím do nějaké konverzace.

Z Přerova jsi šel jako mladý dorostenec do Hradce...

Jak říkáš, šel jsem do Hradce a pobyl jsem tam tři roky. Prvním rokem jsem byl mladší dorost, a pak už jsem byl starší dorost (dnešní juniorka). Třetím rokem tam přišel trenér, s kterým jsme si nějak nesedli a nehrál jsem. Vrátil jsem se do Přerova, kde jsme vybojovali postup do nejvyšší soutěže v mladším dorostu, ale tam už jsem pak nemohl hrát, poněvadž jsem byl moc starý.

No, ale stěhoval jsi se zase do Čech.

Šel jsem do Boleslavi. Tam měli zase svoje kluky, hned jsem se stěhoval do Ústí nad Labem. Kde jsem dostal na ledě moře prostoru, nás tam bylo tenkrát snad jenom šestnáct. Táhly to dvě lajny, třetí chodila méně do hry. Ve Slovanu se mi povedla sezóna a střelecky jsem se probudil.

Tenkrát byly v Ústí peníze a hráli nahoře. To byla asi dobrá štace?

Ten rok, co jsem byl v juniorech tak ano. Rok na to už jsem byl v mužích a už to šlo z kopečka do prosince nám přišly dvě výplaty a pak do května nic.

To je takové věčné téma, kde platí a kde zase ne…

Hele, to je jak kde. Krom Ústí jsem se nesetkal s klubem, ve kterém by byly problémy s penězi. Ve Slovanu se tenkrát měnila společnost, přešlo se na „sróčko“. Dávali nám 70 procent platu.

Tak pocit je to blbý, když jdeš na led a neuvidíš třetinu peněz?

Jako hráč s tím neuděláš absolutně nic. No, anebo taky neuvidíš absolutně nic. My jsme neměli nic. Zvykneš si na to, co ti taky zbyde. Je to práce a pokud se chceš někam dostat, tak nemůžeš vypustit nic. Teda aspoň já takový nejsem, že bych něco vypustil.

Kdybys nebyl hokejistou, tak čím bys vlastně byl?

Já ti vůbec nevím, co bych dělal. Asi bych šel k armádě. Dneska jsem akorát tátu vezl do Vyškova, bude z něj armádní řidič.

Na vojáka máš rovný postoj. Nechtěl jsi to jako mladý zkusit někde venku?

Hele, ani mě to moc nelákalo. Viděl jsem to pak v áčku. Když se kluci vraceli zpátky z Ameriky, nechytli se a šli do 2. ligy. První rok jsem hrál v áčku a sbíral jsem zkušenosti. Pak jsem skončil v Přerově ve 2. lize, jenže v polovině sezóny přišli s tím, že se che postoupit. To byl ten správný impuls a my jsme s Přerovem postoupili.

Jaké to je, když Ti někdo věří?

Pro hráče je to hodně důležitý pocit a „kór“ pro toho mladého. Pokud ti trenér nevěří a ty to vycítíš, tak je to pro tebe na ledě strašně těžké.

Trenér je nejlepší a nejdůležitější fanoušek, anebo je to hloupost?

To záleží na tom trenérovi, jestli je srdcař pro hokej.

Ty už jsi něco zažil, tak vyprávěj?

Uf, koho vyzdvihnout. Určitě Petra Dočkala, který mě trénoval ve druhé a první lize. Dal mi šanci hrát první lajnu, i díky spoluhráčům jako Roman Pšurný a Milan Procházka to byl pro mě koncert.

Když se vrátím k tomu přechodu, tak si Tě vybavuji s odpuštěním chudého jak lunt a že by sis nějak věřil?

To tě všechno naučí, první rok jsem byl neskutečně vyjukaný. Jsi mladý, tak se rychle zbavuješ puku. Nepodržíš si ho, abys nic nezkazil. Osobní souboje tě hodně bolí, protože jsi lehčí.

No a když Tě někdo vytáhne ze čtvrté do první lajny tak, co tam přesně zažíváš?

Když máš vedle sebe hráče, kteří ti chtějí pomoc a podrží tě, tak je to v pohodě. Ve většině případů jsem měl štěstí na spoluhráče a já taky mladým rád pomohu.

Tak je Ti 26…

(smích) No, myslel jsem to tak, že těm osmnáctiletým rád pomohu.

Těch tady máme víc než dost, oni moc nestojí…

Hele mládí vpřed. Ani to není o těch penězích. Jim je jedno jestli berou 40 anebo 25 tisíc. Myslím si, že budou hrát a chtít. Chtít ukázat to nejlepší, co v nich je. Tedy mě by to bylo jedno.

Vzpomínáš si, když jsi dostal poprvé za hokej zaplaceno?

Mně osobně, když mi dali poprvé deset tisíc v Ústí, tak jsem byl nadšený, že jsem dostal první výplatu. Šel jsem do obchodu, koupil jsem si nějaké hadry a nechal jsem to tam všechno. Pak jsem musel volat domů, aby mi táta něco poslal. Ten mě nechal asi čtyři dny vydusit, že mi nic nepošle. No a pak mi řekl, to je hrozné, když to všechno utratíš naráz a pak už nemáš ani na rohlík. To jsme udělali všichni.

Před minulou sezónou z Přerova odešli kluci a očekával se trochu ústup z pozic…

Nemyslím si, že to bylo horší. Kdybychom poslední zápas vyhráli v Sokolově za dva body, tak bychom byli druzí. Loni nebylo play-off, letos jsme si ho posrali.

Když se bavíme o Přerovu, tak je vděčné téma gólman. Nechyběl vám trochu Ondřej Kacetl?

(smích) Jasně, že chyběl. Podívej, měli jsme skvělé gólmany. Co odešel Káca a zranil se Lukáš Klimeš, tak do branky šel Martin Holík. Všichni jsme ho znali z přípravy a říkali jsme si no jo. Ale chytal neskutečným stylem. Vyhrál pět zápasů v řadě, podržel nás. Střídal se i s Michalem Postavou, který má sedmnáct let, ale je to velmi talentovaný gólman. Nastoupil do rozjetého play-off za stavu 0:2. My jsme neskutečně tekli a on nás držel. Ty bys řekl, že se mu v sedmnácti rozklepou kolena, ale on chytal s přehledem a chytil nám tři tutovky. Na gólmanech jsme nehořeli.

Kde jste tedy hořeli?

Zas úplně to tak nebylo, to jsem řekl špatně. Nebyl problém v gólmanech, obraně ani v útoku. Byli jsme komplexní tým. V play-off nás zničil jeden okamžik a už se to s námi táhlo.

Máš na mysli asi první zápas s Porubou?

Přesně, my jsme v něm vedli 2:1 a dostali jsme v jejich oslabení góla. Nahodili puk za bránu, náš hráč tomu uhnul a bylo to 2:2. Ve druhém zápase chtěla většina hráčů soupeři urvat hlavu, místo aby hráli puk. No, a v Porubě to bylo pokaždé o gól. S tím už neuděláš nic, jak ti ta hlava ne to…

Když jsi nakousl tu hlavu, tak ty moc mentálním koučům nevěříš…

To hodně záleží na tom, jestli hráč umí mentálně pracovat sám. V podstatě si říct, že se nic neděje, když momentálně nedává góly. Anebo je to ten druhý případ, který z toho má nervy a říká si, to je konečná. Můžeš dřít, jak chceš, ale pokud si nepřepneš hlavu do toho klidného modu, tak to nepůjde. A nepůjde to nikdy. Mentální kouč je, jak pro koho.

A pro Tebe?

Já už si raději zajdu někam s kamarádem, kterému věřím. Pro mě to není, abych cizímu člověku řekl něco, co je pro mě samotného těžké. Jsou hráči, kteří tam chodí, vysypou se a pomáhá jim to.

Hokejky, když jsou dobré, tak bývají strašně ješitné…

Hele, to jsem byl dříve, když mi bylo 21, tak jsem si myslel, že se mi nemůže nic stát. Z toho mě ale vyléčili staří. Byl jsem na nějakém obláčku. Když se mi daří, tak se snažím držet, být hlavou dole.

Když se Ti nedaří, změníš něco?

Přidám si na tréninku, ale když se mi nedaří, tak není dobré to házet na někoho jiného. Jsem ten typ člověka, který si řekne, je to ve mně.

Jak těžké je něco vyhrát?

Hodně. Ověřil jsem si to ve druhé lize, jak jsme hráli kvalifikaci. Opravdu to není sranda projít si třemi koly play-off a pak ještě kvalifikací s Táborem a Sokolovem. My jsme doma porazili Tábor a v Sokolově nás zařízli rozhodčí. Nás zachránil Tábor, který je doma porazil a Sokolov jsme pak porazili na nájezdy.

Loni jsi v CHANCE lize dal dva hattricky, sbíráš si puky?

Nesbírám, ale jeden puk jsem si vzal, když jsme hráli s Litoměřicemi, protože jsem dal stý gól v CHANCE lize. Ten je pro mě cenný, jako z prvního gólu v CHANCE lize a prvního hattricku.

Jaké to bylo, dát tři góly na prázdném stadionu?

Není to úplně příjemné, ale člověk si na to zvykl. Co jiného zbylo. Byli jsme rádi, že potom co bylo v říjnu, hrajeme.

Můžeš mi připomenout, co bylo v říjnu?

(Rázně) To byl kovid a zavřeno. Chodil jsem normálně do práce, pracoval jsem po stavbách a pomáhal jsem, kde se dalo.

Jsi šikovný rukama?

Myslím si, že jo. Boural jsem a pracoval s vrtacím kladivem. Bavilo mě to.

Kdybyste ho potřebovali tak přijde…

(smích) Ten měsíc a půl byl příšerný. Vůbec se nevědělo, co bude. Čekalo se a šli jsme dolů s platy. Byli jsme rádi, že jsme pak mohli aspoň na sucho trénovat před halou.

Šel jsi po práci na stavbě na hřiště, anebo máš doma posilovnu?

Nemám, to jsem byl tak utahaný, že jsem přišel domů ztahaný a rovnou jsem usnul. Pak už jsem toho nechal a trénoval jsem s kluky venku před restartem ligy.

Jak relaxuješ?

Mám psa, je to Stafordšírský teriér, tak ho beru na procházky. Tím si i vyčistím hlavu. Vím, že se říká, že je to ostrý pes. Nicméně pes je takový, jaký je jeho pán.

Nebudu Ti mazat med okolo pusy, ale Ty máš dobrý výběr místa a jsi chladnokrevný v zakončení. Dá se to naučit?

Myslím si, že ne. Je to něco, s čím se asi narodíš. Už si ze mě kluci v Přerově dělali legraci, že kam se postavím, tak to tam přijde. Postavím se a cloním gólmanovi a vím, co můžu od těch hráčů čekat. Tak se postavím někam, kde by to mohlo přijít, anebo vypadnout.

To máš nějak nakoukáno z TV, anebo odpozorováno z ledu?

Vždycky to vyhodnotím tak, že se to ke mně nějak dostane a já to do brány nějak protlačím. Nejde to nakoukat. Pokaždé v té situaci zareaguji jinak. Tak, jak to prostě cítím.

Cit pro hru je tedy nejdůležitější, a nedá se „natrénovat“?

To mají hráči, kteří tvoří hru, jako je třeba Roman Pšurný. On ví, že to tam nějak dostane. Kolikrát jsem ani nechápal, kudy ten puk na mě prostrčil.

No a k tomu musí fungovat hlava?

Hlava je devadesát procent. Můžeš dřít jako kůň, ale když ti nebude fungovat hlava, tak to prostě nepůjde. Máš tam něco, co ti překáží. Ty bys měl jít na led s čistou hlavou a když tam někdo má nějaký problém, tak to prostě poznáš. Trenéři to vidí, taky jsem měl těžké období a bylo to na mě znát. Nebyl jsem to já, kluci mi pomohli.

Co pro Tebe znamená hokej a změnilo se to nějak od té doby, co jsi poprvé obul brusle?

Hokej je pro mě vysněná práce. Láska k tomu sportu je velká. Samozřejmě jsem se tomu od malička hodně věnoval a musel toho kvůli hokeji oželet. Když byly turnaje, tak jiné děti jezdily na lyže. Vstal jsi s rodiči brzy a jelo se do Spišské nové Vsi, ale já se těžil a žral to. Hokej žeru furt. Kdo nemiluje hokej, tak to dělat nemůže. Když do toho nedáš tu vášeň, tak je to vidět. Když se podíváš na legendy, co skončily. Vezmi si třeba Skuhravého. Ať už jsi ho měl rád, anebo ne, tak on a jemu podobní ten sport milovali. Podívej se v kolika letech skončili.

No a kdy chceš skončit Ty?

Chci hrát hokej co nejdéle. Dokud to půjde.

Jaké to je, když Ti za hokej platí?

Je to splněný sen, každé dítě o tom na rybníku sní. No a těch, co se jim to povede, je málo. Užívám si to, co mě baví a zároveň i živí.

Vím, že jsi měl Libora Chytila jako kondičního trenéra. Je lepší být ve skupině, anebo individuálně?

Pro mě to bylo lepší, když se trenér věnoval jenom mě. Hlavně ve věcech, které mi nešly. U mě to je obratnost, protože jsem veliký a dynamika. Silově jsem nikdy nebyl špatný

Takže ti nechutná dynamika?

Ta mě baví, jenom v ní nejsem dobrý. Nechutnají mi dlouhé běžecké tratě a vytrvalost. Vždycky se dá všechno zvládnout, když se kousneš.

Dáváš si cíle pro tuhle sezónu?

Chtěl bych posunout to, co jsem udělal loni. Chtěl bych být platný. První zastávka je play-off a pak se uvidí.

Vlastíku, díky za tvůj čas, upřímnost a dobrou náladu. Ať se Ti v Havířově daří.


Instagram Youtube