AZ Havířov

- FANSHOP je otevřen každou středu od 13 do 18 hodin a v době zápasů A-týmu.
- V případě jakýcholiv omezení, spojených se vstupem na stadion, budou mít přednostní vstup na domácí utkání fanoušci se zakoupenou platnou permanentkou.

​V mužích nemám nic jistého, půjdu do toho naplno a snad budu mít štěstí, říká Vojtěch Ševěček

25.07.2020 | Vít Káňa

H A V Í Ř O V - Vojta je produktem havířovského hokeje, do svého prvního zápasu za Áčko nastoupil už před třemi lety v sezóně 2016/17. Loni pendloval mezi havířovskou juniorkou, kde byl jedním ze základních kamenů týmu a druholigovou Opavou. Sezóna 2019/20 byla pro havířovského odchovance úspěšná. S juniory postoupil do nejvyšší soutěže Extraligy akademií a opavský Slezan vybojoval druhé místo ve skupině Východ.

První věcí, která Vás na Vojtovi zarazí je jeho výška, má skoro dva metry a menší člověk se musí hodně zaklonit, aby se mu díval zpříma do očí. Tou druhou je jeho mládí. I když si leckterý havířovský fanoušek vybaví, že hrál za muže už v roce 2017, tak by mu netipoval pouhých 19 let. Ševěc (jak se mu přezdívá) je mladý a impulzivní, od stejně starých hráčů si nenechává nic líbit. Před rozhovorem člověk vidí, že je lehce nervózní a raději by se rval o kotouč někde v rohu vlastní obranné třetiny. Ale když začne rozhovor, tak to z něj spadne.

Ahoj Vojto, mám Tě zaškatulkovaného jako ryzího Havířovana, ale prý jsi se narodil v Německu, co je na tom pravdy?

Je to tak, narodil jsem se v Lüneburgu, doufám, že to říkám správně, němčina není můj šálek čaje. Taťka tehdy hrál hokej v Německu a já jsem se narodil uprostřed jeho tehdejšího působení v týmu EC Abendorfer. Rodina tam žila do mých dvou let a poté jsme se přestěhovali zpátky do Česka.

Tvůj otec je René Ševěček, řízný bek, který hrál mj. za Vítkovice i AZet. Je těžké se s ním nebavit o hokeji?

Ani ne, s tátou se bavíme naprosto o všem, nemáme nějaká témata, kterým bychom se vyhýbali. No ale když začneme třeba o škole anebo o něčem jiném, tak skoro pokaždé skončíme u hokeje.

No a bývá po Tvých zápasech hodně kritický?

Na to se musíš zeptat jeho (smích). On byl kritický, když měl pocit, že jsem na ledě nemakal a něco jsem schválně vypustil. To mi to pak kolikrát pořádně vytmavil.

Jak to myslíš vytmavil, to si na ledě třebas něco vypustil, anebo jak si to mám představit?

Ne, takhle to nebylo, ale občas to pro něj z tribuny vypadalo, že se mi na ledě nechce. Někdy se mi ten zápas prostě nepovedl, třeba nám haprovala rozehrávka, anebo nám někdo ujel a z toho padl hloupý gól. Máš toho plnou hlavu, i když se ten zápas vyhrál, on prostě ví, že se mi to nepovedlo.

Tobě je devatenáct let a čeká Tě první sezóna v mužích, s čím do té sezóny půjdeš?

Nemám nic jistého, je to pro mě zatím nepopsaný list. Vůbec nevím, co přede mnou je, ale půjdu do toho s tím, že budu makat naplno, bojovat o místo v AZetu a snad budu mít štěstí. Hokej je pro mě to, co chci dělat dále.

Loni jsi byl i s Markem Štipčákem (ten se právě opodál vydýchával po individuální tréninkové dávce) součástí týmu, který postoupil do nejvyšší juniorské soutěže, byla REDSTONE Extraliga juniorů kvalitní soutěž?

Úroveň soutěže je určitě horší, než je v Extralize akademií, to si nebudeme nalhávat. Tím tu soutěž nechci nijak hanit. Musím říct, že zápasy s Přerovem a Vsetínem byly kvalitní. To byla pěkná střetnutí, která měla dobrou hokejovou úroveň a z tribuny se na ně dalo hezky dívat. Ten hokej se musel líbit, bylo to rychlé, tvrdé, na ledě kolikrát létaly jiskry. Jenže ostatní týmy tuhle úroveň bohužel neměly.

Když do Havířova přijel k prvnímu zápasu play off čtvrtý tým skupiny Západ Ústí nad Labem a vy jste mu dali, tuším, dvanáct gólů, bylo těžké se na další zápas namotivovat?

Nebylo, pořád to byl zápas play off. My jsme měli jeden cíl a tím byla výhra v soutěži, nic menšího jsme nechtěli. O motivaci nouze nebyla, my jsme na to play off čekali skoro celý rok. To že jsme postoupili od stolu, je takové na houby (to opravdu neřekl), ale my jako AZet jsme postoupili. Řeknu to i teď s odstupem, i když jsme měli nějaké výkyvy, tak jsme v té soutěži byli nejlepším týmem. Jsem přesvědčený, že bychom to na ledě potvrdili, ale přišla korona a my jsme si pak na internetu přečetli, že jsme postoupili.

V celé republice se rušila sportovní klání i jiné akce, tak jste ten postup neměli možnost asi ani pořádně oslavit, že?

Když se oznámilo, že ta soutěž už je minulostí, tak jsme si udělali takovou menší rozlučku, kde jsme to džusem trošku oslavili.

Ty už jsi tu nejvyšší juniorskou soutěž nezahraješ, ale co říkáš tomu, že letos z ní vypadnou tři týmy a jeden bude hrát baráž?

Za mě to je dobře, tohle zvýší konkurenci mezi týmy. Budou mezi sebou pořád hrát jen ti silnější kluci. To je podle mě ta cesta, jak celý hokej u nás zvednout. V havířovské juniorce jsou skvělí kluci, i když byly nějaké odchody, tak přišlo okysličení v podobě hráčů z loňského dorostu. Myslím si, že juniorka nebude mít problém se v soutěži udržet a ukáže všem, jak dobře se v Havířově pracuje s mládeží.

Ty jsi loni dostal ve třiceti zápasech možnost, okusit druhou ligu v Opavě, jaká to pro Tebe byla zkušenost?

Ve Slezanu jsem hrál v mužích a byl to pro mě velký skok. Tady už jsem nastoupil proti hotovým hráčům. Ten největší rozdíl nebyl v rychlosti, ale v síle. Tam se moc nebruslilo, ale ti kluci jsou urputnější a silovější. Samozřejmě jdeš do nového týmu, kde si musíš všechno znovu vysloužit a začít od píky.

Opavu loni vedl nynější manažer Havířova Pavel zdráhal, jaký byl kouč?

Výborný, nemůžu o něm říct nic špatného (z opačného koutu místnosti se zvolalo šipečka). Nemusím a ani nechci mu podlézat. Pavel Zdráhal je rovný a přímý chlap, s kterým jsem neměl žádný problém.

Máš nějaký svůj hokejový sen, kde chceš hrát za tři roky?

Mám takový neskromný sen, jednou bych si chtěl zahrát Extraligu, ale to máme asi všichni, co jsme v místnosti. Jenže k tomu mám ještě hodně daleko. Je mi úplně jedno, v jakém by to bylo týmu, prostě bych chtěl být na ledě, je to můj sen.

Mám pocit, že jsi za poslední dva roky trochu zmohutněl. Může za to hovězí maso, anebo tvaroh?

(smích) Já sním úplně všechno a permanentku do tvarohárny, jak o tom mluvil jeden kouč z Brna, nemám. Naštěstí se můj růst zastavil, mám 191 cm, teď už jenom nabírám „svalovou hmotu“.

Od jídla se malinko posuneme, ale u chuti zůstaneme. Jak ti „šmakovala“ letní příprava havířovského Áčka, v čem ses posunul?

Myslím si, že to bylo letos nastaveno výborně. Obrovský klobouk dolů před Pavlem Horylem a jeho zásobou cviků, které si na nás nachystal. Byla to moje třetí příprava s muži. I když mi občas něco, jak říkáš, „nešmakovalo“, tak vím, že se mi fyzička, kterou jsem teď nabral, bude v těžkých zápasech hodit. Letos necítím nějaké jednostranné zlepšení. Zlepšil jsem se ve všem, ale ono není důležité, jak moc jsem silný, rychlý a odolný na suchu. Důležité je jenom to, jak dobrý budu na ledě v ostrém zápase.

Je to pro Tebe jako obránce lepší pocit, když gól dáš, anebo mu na ledě svým přičiněním zabráníš?

To je složité, nad tím jsem nikdy nepřemýšlel. Možná to bude pro Tebe trochu divné, ale já jsem radši, když tomu gólu zabráním, proto nakonec na tom ledě jako obránce jsem.

Když jsme se spolu posledně bavili, tak Tě čekala maturita, jak dopadla?

Dopadla dobře, studoval jsem na Střední průmyslové škole ve Frýdku – Místku, je ze mě strojař s maturitou. Samozřejmě bych to chtěl zkusit dále, mám vybrány dva obory na VŠB (Vysoká škola báňská) Management v průmyslu a Management, na ten už jsem přijatý, u toho druhého ještě čekám, zda mě přijali.

Takže kdyby Ti, nedej bože, nevyšla hokejová dráha, tak si sám sebe dokážeš představit jako strojaře?

Prioritou je pro mě hokej, chci být profesionál a chci v něm být dobrý. To že mám vystudovanou střední školu s maturitou je fajn, ale na to abych dělal strojaře mám ještě nějaký čas.

Je nějaký obránce, u kterého si řekneš, tak ten hraje dobře?

Líbí se mi hra Davida Musila z Třince. Řekl bych, že na tom hráči není nic špatně. Líbí se mi, jak hraje a není to žádná primadona. Je to poctivý obránce, který nic nevynechá, zápasy s ním útočníky bolí, ale není zákeřný.

Když epidemie koronaviru ukončila hokejové soutěže v Česku, jak ses vlastně připravoval?

Po předčasně ukončené sezóně jsem si na chvilku dal od všeho pokoj a pár dní jenom odpočíval. Pak jsem začal běhat a posilovat, to bylo vlastně jenom takové udržování se ve formě. Trenéři nám po týdnu doma poslali individuální tréninkové plány a začala skutečná příprava na sezónu.

Zatímco se hokejoví fanoušci doma cpali všemi možnými nezdravými pochutinami, tak Ty ses musel připravovat. Měl jsi silnou vůli, anebo jsi tak trochu i hřešil?

My jsme profesionálové a musíme se připravovat na sezónu. Já jsem byl maximálně zodpovědný, své věci jsem si splnil, ještě jsem si i trochu přidal. Nemám problém dodržovat stravu a „nehřeším“.

Když jsme zmínili Tvého tátu, tak by mě zajímalo, kdy ses dostal poprvé na led?

To bylo trochu později než u většiny lidí, co znám. Moc přesně si to nevybavuji, ale mohlo mi být pět možná šest let. Na svůj první gól už si bohužel nevzpomenu.

Co říkáš na to, že CHANCE ligu bude hrát 19 týmů?

Upřímně si myslím, že by tu soutěž mělo hrát méně týmů. Někdo mluví o čtrnácti, ale já nevím, jaký by měl být konečný počet. Nejsem si jistý tím, že 19 klubů bude mít tu kvalitu. Pořád se mluví o tom, že chceme hokej pozvednout a k tomu je potřeba, aby se hokejisti potkávali jenom s těmi nejlepšími. Tady se jde cestou, že se přiberou další kluby. Když si vezmu, co předváděly loni některé slabší týmy..... Kdybych měl tu možnost, první ligu bych zúžil.

Tebe čeká letos první sezóna za muže, jaká je tady v Havířově konkurence a jak vidíš svoje šance v AZetu?

Tady jsem doma, tenhle zimák a všechno okolo je pro mě něco výjimečného. Jsou tady kluci jako Saša Rašner, Sanchéz a další, kteří hrávají pravidelně, já bych chtěl odehrát, co nejvíce zápasů. Je mi jedno, jestli ve třetí anebo čtvrté dvojici. Loni se tady udělala spousta práce, která tým vynesla na 5. flek a já bych chtěl být součástí týmu, který to zopakuje.

Vojto, děkuji Ti za Tvůj čas a přeji Ti všechno dobré.

Instagram Youtube
×
Dnes v 18:00 | Muži
AZ Havířov
Orli Znojmo