AZ Havířov

- FANSHOP je otevřen každou středu od 13 do 18 hodin a v době zápasů A-týmu.
- V případě jakýcholiv omezení, spojených se vstupem na stadion, budou mít přednostní vstup na domácí utkání fanoušci se zakoupenou platnou permanentkou.

​Šance zahrát si mistrovství světa je a já za ní půjdu, říká Jan Bambula

10.12.2019 | Vít Káňa

H A V Í Ř O V - Mladý útočník AZetu Jan Bambula je ve svých 18 letech už stabilním členem A týmu. V následujícím rozhovoru se rozpovídal nejen o svých hokejových začátcích, ale i o tom, jak probíhal jeho návrat na ledovou plochu po zranění ruky a možnosti hrát na letošním mistrovství světa juniorů.

Po mé levici sedí osmnáctiletý mladý muž, který už tři roky nastupuje za havířovské Áčko....

Ahoj Honzo, jsem rád, že sis našel čas na rozhovor. Jaký je to pocit, být placený za něco, co Tě, předpokládám, baví? Bavíš se hokejem? Co budeš dělat až už nebudeš profesionálním hokejistou?

Bavím se hokejem (uculuje se) a myslím si, že se jím budu bavit ještě dlouho. Být placený za něco co mě baví, je pro mě splněný sen. Doufám, že mi to vydrží dlouho, abych po hokejové kariéře byl trochu zajištěný. Nad tím, co bude potom, jsem, přiznám se, ještě nepřemýšlel, ale bavila by mě práce hokejového trenéra, tímto směrem bych se chtěl ubírat.

Vím o tobě, že studuješ s Jardou Mrowiecem stejnou střední školu, nepřemýšlel si nad tím, že bys někdy v budoucnu dělal to, co teď studuješ?

Společně s Jardou studujeme obchodní akademii, oba máme individuální plány, no a oba procházíme. Kantoři jsou rádi, že nás společně vidí, vždycky nám to i hezky připomenou, protože naše docházka kvůli hokeji není během sezóny zrovna ideální. Zatím si nedokážu představit, že bych se tím dokázal živit, ale v životě prý nikdy neříkej nikdy.

Co říkáš na nový formát CHANCE ligy, zamlouvá se ti oproti loňsku? Nastupoval si i loni, takže můžeš srovnávat?

Mně se to moc nelíbí, líbil se mi více ten starý model, kdy hrál každý s každým čtyři zápasy v sezóně, na to navázalo předkolo a pak se hrálo vlastní čtvrtfinále play-off. Je to spíš můj pocit, ale když se týmu třebas nedařilo, tak se chytl zápasem se „slabším soupeřem“. Teď nás čeká až do března osm nejlepších týmů ligy. Samozřejmě se na nový model nebudeme a ani nechceme, vymlouvat. Chceme porazit každého soupeře, který proti nám nastoupí. Třebas i České Budějovice, proti kterým AZ odehrál skvělé dvě třetiny a mrzí mě, že jsem kvůli zlomené ruce do toho utkání ještě nemohl nastoupit.

Nechci být příliš osobní, ale nechceš trochu nabrat nějaká kila, na ledě působíš drobně?

Určitě chci, ale nějak se mi nedaří ta kila nabrat. Teď vážím 74 kilo a určitě chci přibrat. Možná je to tím že moc nesnídám a pak se cpu během dne. Vždycky se najím až po dvanácté hodině. Co se týče životosprávy, tak se snažím vynechávat sacharidy a jíst více bílkovin. Tak snad časem ta váha přijde.

V kabině je vás mladých hokejistů „jako máku“, s kým v týmu nejlépe vycházíš?

Máme tady v kabině skvělou partu, vycházím dobře s každým. Nejlépe asi vycházím s Jardou Mrowiecem, protože se krom AZetu ještě potkáváme ve škole. Je nás tady plno mladých, věkový průměr v kabině je 22 let. Jsme hladoví po úspěchu, ale přejeme si ho vzájemně.

Jaká je šance, že tě ještě uvidíme na mistrovství světa juniorů, které se letos bude konat v Moravskoslezském kraji?

Včera mi volal trenér národního týmu pan Varaďa, s tím, že jsem byl do toho přípravného kempu nominován jako náhradník. Chtěl bych samozřejmě ukázat, co ve mně je, na ledě tam nechám všechno. Nechci doufat ve zranění spoluhráče, abych se dostal do nominace na úkor někoho. Šance, že budu hrát na mistrovství je deset procent, ale dokud je, udělám všechno proto, abych si na něm zahrál. Taková šance se totiž v životě už nemusí opakovat, zahrát si na mistrovství světa v Ostravě.

Jak se vlastně cítíš po zranění? Fyzička Ti podle mě nechybí. Jak se cítíš na ledě?

Chybí mi odehrané zápasy. Na fyzičce jsem během léčby pracoval s našim kondičním trenérem Pavlem Horylem, tam problém není. Měsíc jsem pořádně nebruslil a v ruce nedržel hokejku. Puky mi trochu odskakují od hole a střelba není prozatím tak přesná. To není nic, co se změní ze dne na den. Samozřejmě na tom pracuji, chodím na led s Áčkem i juniorkou a podle mě jsem na dobré cestě.

Kde se vlastně vidíš za tři roky? Máš nějaký sportovní cíl, vím o tom, že jsi už naskočil za Olomouc do Extraligy?

Pro mě je to Extraliga. Vím, že to asi nebude skromné, ale chci hrát Extraligu co nejdřív. Už jsem tam nakoukl v dresu Olomouce na dva zápasy. Ta soutěž je silovější, rychlejší, více se dbá na taktiku a dodržování taktických pokynů. Ti hráči jsou samozřejmě zkušenější, někteří hráli na mistrovství světa, někteří okusili i NHL. Více se tam dbá na rozcvičku a naladění se na zápas. Pro mě to byl zážitek, který si velmi rád zopakuji. Každý hráč tam má své vlastní osobní rozcvičky a rituály. Někdo se na zápas zahřívá a protahuje i celou hodinu. Což jsem mezi mladými kluky nezažil.

Přechod z juniorky do Áčka prý nebývá jednoduchý. Jak jsi vnímal rozdíl mezi juniorskou soutěží a CHANCE LIGOU? Kdo má nyní v juniorce šanci zahrát si za muže?

Áčko je hodně silovější. V juniorce se ještě dělají, když to řeknu otevřeně, hloupé chyby. Ti kluci tam nejsou „vyhraní“. Chybí jím zkušenosti a některé situace řeší naivně. Podle mě tu šanci má spousta kluků. Dobře na tom letos jsou Lukáš Juhász, Vojtěch Pindel a Marek Štipčák, ale určitě tady uvidíme i další. Vojtu Ševěčka už jako juniora neberu, ať se na mě pak v kabině nezlobí, ten už s námi v Áčku hraje pravidelně (směje se).

Spousta hráčů v juniorském věku dostane nabídku jít hrát hokej do zahraničí. Nelákala Tě někdy tahle cesta?

Já jsem měl nabídku jít hrát hokej do Finska, ale nějak mě to tam nelákalo. Chtěl jsem zůstat tady a být před juniorským mistrovstvím světa na očích. Ono zvykat si na jinou zemi a její kulturu je jedna věc, druhá věc je se tam prosadit jako neznámý cizinec. Já chci být v co největším zápasovém vytížení a hrát hokej v Havířově.

Využil jsi někdy služeb sportovního psychologa, v čem pomáhá hokejistům?

Služeb sportovního psychologa jsem párkrát využil na reprezentačním srazu. Je to podle mě dobrá věc. Když se Ti momentálně nedaří, můžeš si o tom s někým promluvit. Třeba Ti nejde střelba, nepadá to tam, anebo máš špatné dva zápasy za sebou. On hráči samozřejmě nedá návod, jak správně zakončovat, ale promluvit si s někým mimo realizační tým pomáhá, mně osobně to tedy pomohlo. V klubu jsem jeho služby prozatím nevyužil.

Jsi trpělivý hráč anebo se vztekáš, když Ti něco ve hře nejde? Našla by se u Tebe nějaká činnost, ve které máš rezervy?

Já jsem spíš vztekloun, vztekám se, když mi něco hodně nejde. Nejde mi střelba, neumím pořádně dávat góly, nejsem žádný velký sniper. Když se mi nedaří, tak sám sebe seřvu. Mým největším nedostatkem je klid v zakončení a pak jsem na sebe naštvaný, když mi puk sklouzne a zamíří jinam než do brány soupeře.

Na koho rád koukáš v NHL, máš v té soutěži oblíbený tým? Co říkáš na výkony Davida Pastrňáka?
Mám rád Chicago Blackhawks, hraji za ten tým i na Playstationu a z toho týmu Patricka Kanea. Mám pocit, že ten hráč si občas hraje vlastní ligu. Samozřejmě Nathan Mackinnon v Coloradu a Connor Mcdavid v Edmontonu jsou taky hráči, na které se rád, když tu možnost mám, podívám. Davida Pastrňáka jsem v Havířově zažil. Když hrál v dorostu, tak jsem byl v páté třídě, takže jsem si s ním maximálně řekl ahoj. Podle mě je neskutečné, co v nejlepší lize světa předvádí, kolik dává gólů. Přeji mu, aby se letos dostali, co nejdále a vydržela mu ta fantastická střelecká forma.

Je pro Tebe těžké být bez mobilu, dostal si někdy v kabině nějakou pokutu?

Já trávím na mobilu docela dost času, když přijdeme do šatny, tak ho dáváme do krabice a za jeho používání v kabině jsou vypsané pokuty. Já jsem v kabině za telefon, pokud si vzpomínám, pokutu nedostal. U mě to bylo spíše za reprezentační srazy. Pozdní příchody anebo absence u mě, musím zaklepat, nebyla.

Viděl jsi někdy zápasy hokejové reprezentace na olympijských hrách v Naganu? Co na ně jako hráč, který tu dobu nezažil, říkáš?

Přijde mi to, že se Češi tenkrát dokázali prosazovat proti těm nejlepším týmům častěji. Teď jsme rádi, když uděláme na mistrovství světa slušný zápas proti někomu ze světové špičky. Na vítězství z Nagana jsme se dívali několikrát. Viděli jsme i zápasy mistrovství světa z přelomu století, když národní tým vyhrál mistrovství třikrát za sebou.

Bavili jsme se o juniorské soutěži, co říkáš na změnu formátu u nejvyšší juniorské soutěže, loni si ji sám hrál?

Havířov, Přerov a Vsetín to „odskákali“ nejvíce. My jsme se spoluhráči loni skončili sedmnáctí z asi čtyřiadvaceti týmů, co tu soutěž hrály. Nebyli jsme nejhorší, spousta týmů, co byla pod námi teď hrají tu novou soutěž, to je podle mě nespravedlivé a od svazu dost nešťastné. Určitě to šlo udělat vhodnějším způsobem.

Na kterém stadiónu v Chance lize se ti líbilo, samozřejmě krom Gascontrol Arény, nejvíce?

Já nejraději vzpomínám na stadión v Českých Budějovicích. Budvar aréna je moc pěkná a diváci tam dělají nádhernou atmosféru. Jsou pro Motor něco jako další hráč v poli. Budeme tam hrát naše další soutěžní utkání a nebude to tam nic jednoduchého, ale pokud navážeme na naše výkony v první a druhé třetině, které tam tým předvedl v posledním soutěžním zápase, tak máme velkou šanci zvítězit.

Kdo tě přivedl k hokeji, chtěl jsi být vždycky hokejistou?

Táta ze mě, když jsem byl mladší, chtěl udělat fotbalistu, ale já jsem chtěl hrát hokej od malička. Rodiče mě odmalička ve sportu podporovali a podle mě jsou rádi, že jsem aktivním sportovcem.

Honzo, děkuji Ti za rozhovor a přeji vše dobré. 

Instagram Youtube
×
Dnes v 18:00 | Muži
AZ Havířov
Orli Znojmo