AZ Havířov
H A V Í Ř O V - Na pozici asistenta trenéra byl před utkáním s Litoměřicemi jmenován 51 letý Petr Sikora. Ten sice strávil většinu profesionální kariéry v Německu, ti dříve narození si ho však vybaví i v Havířovském dresu. V nejmladším městě strávil čtyři sezóny. Je třeba zmínit ročník 1994/95, v němž AZ pod vedením nedávno zesnulého Miroslava Fryčera došel až do semifinále 1. ligy. Dnes vám s novým asistentem přinášíme rozhovor.
Petr Sikora byl 26 sezón profesionálním hokejistou. Většinu své kariéry strávil v Německu. Na panu trenérovi je slyšet, že mu po angažmá u našich západních sousedů zůstal drobný přízvuk. Hokej bere jako vášeň. Je otevřený a opravdu u něj platí, co na srdci, to na jazyku.
Dobrý den pane trenére, jaké je to vracet se zpátky na „místo činu“?
Cítím výzvu, že mohu pomoci klubu i sobě. V Havířově jsem hrál v kariéře dvakrát. Poprvé to bylo v Národní lize mezi roky 1993-96. Poté jsem se tady dostal ještě na jednu sezónu v Extralize.
Vztah k Havířovu tedy máte?
Určitě, Havířov pro mě byla moje nejdelší štace v České republice v dospělém hokeji. Vzpomínám tady na to rád. Obzvláště první roky s Mirkem Fryčerem byly perfektní. Hráli jsme tady špičku Národní ligy, byla tady skvělá atmosféra. Byly dobré prachy a dobrá zábava. No, a hlavně byl úspěch. V Extralize jsme pak v Havířově hráli spodek. Trénovali to tady Ivo Peštuka a Richard Farda. Už tady byli starší týpci jako Pavel Cagaš, Petr Tejkl, Roman Horák, Zdeněk Tomášek, Aleš Zíma a Ivan Punčochář. Byli to dobří hráči.
Vy jste hrál hokej aktivně ještě v roce 2016. Když jste pak skončil, nechyběl vám?
Málo lidí, kteří hráli hokej takhle dlouho, ví, co budou dělat po něm. Co vlastně bude dál. Něco jiného je, když děláš tady tohle. Teď najednou stojíš a nevíš, co bude. Měl jsem jasno, že budu trénovat, protože mám nyní už patnáctiletého syna. Toho jsem tři roky trénoval, ale pak jsem vyhodnotil, že bude lepší, když to předám někomu jinému. Usoudil jsem, že otec trenér a syn hráč není v jednom týmu dobrá kombinace. Tak jsme to rozstřihli. Byl jsem zvědavý, co bude dál. Když mi najednou přišla nabídka, kterou jsem chtěl. Chtěl jsem působit u chlapů.
Jste ješitný?
Ano, ale jako každý chlap.
Co AZetu pomůže, tatarák, anebo kuřecí polévka?
(smích) Nejsem fotbalový trenér Straka, abych ordinoval tatarák. Já myslím, že impuls. Vidím, že tým je tady OK. Ten charakter v týmu je v pořádku. Pomůže jenom nějaký impuls. Prostě bych to nazval takovým syndromem vyhoření, který nastal. Kluky by mohl nakopnut nový impuls, směr. Ono se moc jiného dít nebude. Budou jiná cvičení. Nastane malinko jiný přístup. To je prostě jak chlap s babou, když jsou spolu dlouho, tak už v tom prostě není takový náboj.
Předpokládám, že jste byli v kontaktu s vedením delší dobu. Co jste viděl v přechozích zápasech AZetu?
První zápas, na kterém jsem byl osobně, sehrál AZ proti Vsetínu. V něm jsem viděl velice slušnou první třetinu, pak jsem viděl 35 minut odevzdaných soupeři. Nevím, jak to říci. Nebylo by to tak, že by se na to kluci vykašlali. Bylo to takové nic, kdy se čekalo, co Vsetín udělá. Pak jsem viděl další zápasy, kde už to bylo lepší. Tam se hrálo skoro 60 minut, ale byly v nich obrovské individuální hrubky. Potom, co jsem viděl, jsem řekl hráčům, že chci, ať neodevzdají soupeři ani sekundu. Chtěl jsem, ať to zkrátka odmakají celé. Každý, ať jde do každého střídání naplno. To teď vidím, že tam je.
Ten poslední zápas byl pro vás světlem na konci tunelu?
Doufám, že to je to světlo na začátku tunelu. Doufám, že tím tunelem profrčíme a blýská na lepší časy.
Asi byste do toho nešel, kdybyste nevěřil hráčům?
Každopádně, to za prvé. A za druhé nabídka nepřichází z klubu, když se daří. S tím se ale počítá, že dostaneš pozvání někam, kde to není úplně optimální.
Jak se z toho poučit? Anebo se už prostě nebudou opakovat chyby?
Myslím si, že každý ví, jak se z toho dostat. Jenomže to teď musíme převést do praxe.
Tři týmy padají přímo, další dva jdou do baráže. Nebojíte se trochu?
Jsem typ člověka, který nad tím nepřemýšlí. Je to strašně daleko, prostě si to nepřipouštím. A kdybych si to připustil, tak bych to přenesl na kluky a to by bylo špatně. Já takhle nemyslím. Vidím to takhle, získáme dva, tři body a jsme pryč od přímo sestupujících. Jsem optimista, do března je spousta času a do té doby se může stát ještě hodně věcí.
Pane Trenére, díky za váš čas a upřímnost. Přeji vám i týmu vše dobré.
