AZ Havířov

​Když už se v zápase udělají chyby, tak je hasíme jeden za druhého, říká Matyáš Daňa

19.07.2020 | Vít Káňa

Nejnovější gólmanská posila Havířova je rodákem z Ostravy. Ve Vítkovicích si Matyáš Daňa prošel všemi mládežnickými kategoriemi. Pro přechod mezi muže si zvolil opavský Slezan a rozhodně udělal dobře. V minulé sezóně se stal jedním ze strůjců opavské spanilé jízdy, která tradičnímu týmu vynesla druhé místo ve skupině Východ. Matyáš vychytal nejvíce výher v soutěži (dvacet) a svými kvalitními výkony zaujal natolik, že se mu dostalo příležitosti v AZetu.

Havířovští hokejisté měli za sebou první den výkonnostních testů. Po skocích z místa, klicích, přítazích na hrazdě a běhu na 50 yardů (fotky jsou k nalezení ve fotogalerii), jsem se s Matyášem potkal v útrobách havířovské GASCONTROL Arény. Místo rozhovoru je tradiční, jen jsme zde tentokrát výjimečně osamoceni. První věcí, která Vás na novém gólmanovi zarazí, je jeho výška. Na gólmana rozhodně nevypadá. Spíše byste řekli, že naproti Vám sedí učitel tělocviku. Matyáš si na nic nehraje, je přirozený a klidný. Nenechává svůj přízvuk na předposlední slabice, ani nemluví „kratce“, jak byste od Ostravana čekali. Jeho projev je kultivovaný, až Vám vyvstane v mysli otázka, nemluvím snad s o deset let starším člověkem? Pozdravíme se a rozhovor začíná.

Ahoj Matyáši, díky, že jsi souhlasil s rozhovorem. Poslední dvě sezóny jsi působil v Opavě, jaký pro Tebe vlastně byl přechod z juniorů mezi muže?

Moje první sezóna, kterou jsem strávil v Opavě, to byl pro mě tak trochu šok. Říká se, že přechod do mužů bývá těžký, ale pro mě byl dvojnásob. Dokud jsem hrával mládežnický hokej, mohl jsem se soustředit výhradně na samotnou hru, kdežto v mužích už do hry přichází i element atmosféry, kterou vytváří diváci. Na juniory chodilo padesát diváků, z toho naprostá většina byli rodinní příslušníci. Nějak jsem se s tím ale popral. Byli jsme v Opavě s Michalem Waneckim, střídali jsme se v brankovišti a docela nám to šlo.

Opava byla v poslední sezóně v laufu, druhé místo byl pro Slezan nejlepší umístění po hodně dlouhé době?

V Opavě se loni sešla dobrá parta kluků, měli jsme skvělý kolektiv a jeden hráč na ledě krvácel za druhého. Tohle byl pro mě klíč k tomu, že se týmu ve druhé lize dařilo.

To je hezké, ale když jsem se před nějakým časem bavil s Pavlem Zdráhalem, tak ten mi říkal, že za polovinou bodů Slezanů stojíš ty….

(Nejistě) Tak pan Zdráhal na mě byl vždycky hodný a chválil mě, ale určitě to nebyla jenom moje zásluha. Na tom ledě jsem měl za sebou kluky, kteří mi pomáhali úplně se vším.

Už od prvního dne na ledě jsi chtěl být v bráně, anebo to přišlo až později?

Od mých tří let mě rodiče brali bruslit na led a pak mě přihlásili do přípravky v Kopřivnici. Tehdy ještě nikdo, ani já sám, netušil, že si jednou nasadím lapačku s vyrážečkou. Když mi bylo sedm let, tak náš žákovský tým přišel o brankáře a já se přihlásil s tím, že to zkusím a od té doby mi to zůstalo.

Neber si to nějak osobně, ale není 177 cm na gólmana trochu málo?

(smích) Je to 180. 177 cm to byla moje výška v šestnácti letech, ale doposavad je to u mě uvedeno na všech hokejových serverech. 180 cm je pro gólmana trochu limitující, ale dá se to zvládnout.

No a jaká je pro gólmana ideální výška?

Alespoň těch 190 centimetrů (smích), ale to už mi opravdu nehrozí. Musím pracovat s tím, co je, víc mě už nebude.

Máš před zápasem nějaký zavedený pořádek, anebo rituál?

Pro mě je největším rituálem rozcvička. Musím si před zápasem zaházet s tenisáky, pořádně se protáhnout a rozhýbat tělo do provozní teploty. To jsou moje rituály, na tyčky v bráně hokejkou neklepu, ani neposlouchám žádnou muziku, abych se izoloval od okolí.

Jak se vlastně odchovanec Vítkovic octne v Opavě?

Když se na to podíváš, tak vzdušnou čarou to není zase až tak daleko. Poslední rok v juniorech jsem začínal řešit, co a jak. Pokračovat s hokejem jsem tehdy určitě chtěl. (chvilka ticha)

Když se na to dívám zvenčí, v republice je dvacet slušných juniorských celků, ve kterých je čtyřicet gólmanů. Muselo pro Tebe být hodně těžké v tom přechodu se někde uchytit?

Není úplně jednoduché, najít si v mužích jako nováček místo. Kluby nemají potřebu zkoušet nové gólmany z juniorky. Mají svoje starší kluky, kteří jsou v klubu už nějaký pátek a jsou s nimi spokojení. Proč by zkoušeli někoho nového? Pamatuji si, jak jsem začal psát zprávy na všechny kluby. Nejdříve to bylo trochu naivně v první lize, ale tam jsem se odpovědi skoro nikdy nedočkal a když už přišla, tak to bylo něco ve smyslu, tady u nás to nepůjde. Nakonec mi dal šanci pan Janeček v Opavě. Volal mi, že mě chce vidět na ledě, no a já tam pobyl dvě sezóny. 

Loni jsi nastupoval proti Drakům ze Šumperka. Opravdu byli tak dobří, bude s nimi třeba počítat i v CHANCE lize?

Byli strašně šikovní, bylo na nich vidět, že na to mají. Trénovali jinak a jinak i pracovali. Zaslouženě postoupili výše. Podle mě to rozhodně nebude tým jenom do počtu a v lize se udrží. Za Šumperk hraje spousta kluků, které jsem potkával v juniorech. Teď mají možnost ukázat se o patro výš a předvést to, co v nich je.

Tobě, po delší době zase, začnou přejezdy k zápasům přes celou republiku. Jak se na ně těšíš?

Mně to dlouhé cestování ani příliš nevadí, sednu si do autobusu, něco si přečtu a pustím si nějaký seriál. Anebo, to je pro mě ta vůbec nejlepší varianta, celou cestu prospím.

Jaký vidíš rozdíl v kvalitě mezi první a druhou ligou?

Obrovský. Je to velký rozdíl. CHANCE liga je o velký kus napřed v kvalitě, ta profesionalita je tam znát. Polovina kluků ve druhé lize jde do práce a pak teprve chodí trénovat. Což není jednoduché a je to na nich vidět. Tím je nechci nijak shazovat, oni mají můj obdiv, protože pořád dělají to, co je baví nejvíc.

Od kluků z kabiny jsem se dozvěděl, že studuješ Vysokou školu. Jak Ti to jde?

Jakž takž. Jsem ve třetím ročníku informatiky na VŠB (Vysoká škola báňská). Myslím si, že to zvládnu. Informatika na VŠB je taková školička programátorů. Programování mě baví v tom, že mohu vytvářet něco úplně nového. Jednu dobu mě strašně zajímaly grafické věci, ale tuhle sféru teď začínám malinko opouštět a více se věnuji mobilním aplikacím.

Když jsi vysokoškolák a hokejový profesionál, co říkáš kvalitě univerzitní ligy? Nedávno jsem se v jedné diskuzi dočetl, že je to vlastně „pivní přebor“, co si myslíš o kvalitách této soutěže?

Univerzitní ligu hraje spousta mých bývalých spoluhráčů, které jsem potkával ve vítkovické juniorce i spolužáků z VŠB. Myslím si, že je to hezké, ti kluci už někdy přestali hrát hokej úplně. Pro ně je to příležitost, se jít ještě občas, sklouznout na ledě a možnost si zahrát hokej před lidmi. O kvalitě soutěže se nemá cenu bavit, není to profesionální soutěž, ale je rozhodně pozitivní, že na ni chodí tolik diváků.

Jak vlastně vycházíš s Alešem Stezkou a Markem Štipčákem?

Alda a Štipča, ti jsou úplně super. Dlouho jsem nebyl součástí tak pohodové gólmanské trojice.

Myslíš si, že Tě Aleš Stezka do té brány během sezóny vůbec pustí?

(Smích) Myslím si, že jo, ale Aleš se nad touhle možností, když ji někdo nadhodil, moc netvářil.

Už si od něj stihl něco odkoukat?

Aleš je strašně šikovný kluk a pohodář, ale my máme úplně odlišné styly chytání. On je aktivní gólman, kdežto já jsem, jak mi spoluhráči řekli, takový „stojatý“ poziční gólman. Snažím se být aktivní, ale to je něco, co hned do krve nedostaneš.

Co to vlastně je aktivní styl chytání? Pořád to slyšíme v televizi i na různých PODCASTECH.

S ním udělali finští gólmani díru do světa. Je to o tom, že se v té bráně pořád hýbeš, proto se mu říká aktivní styl. Gólman by nikdy neměl čekat na pohyb soupeřova útočníka, ale sám být tím prvním, kdo zareaguje na vzniklou situaci. To je třeba to, když obránci propadne hráč na modré a ty nečekáš na lajně, co Ti útočník provede. Těžiště máš ve předu, ruce tak můžou jít rychleji proti puku a není pro Tebe problém udělat laterální (boční) pohyb rychleji. Podle mě je ten aktivní styl chytání možné zkombinovat s tím tradičním vykrýváním úhlů. To je to vyjíždění gólmana proti puku, aby se soupeři snížil střelecký úhel.

Jaký je to pro Tebe pocit, když se vidíš na videu a lidi Ti říkají, co jsi udělal špatně?

Je to zvláštní, ale já jsem vždycky hrozně rád, když se vidím na té obrazovce. Vidím to, co jsem na ledě provedl, zase z jiné perspektivy. Proč jsem se kam pohnul a jak to vypadalo na kameře za brankou, jak to vypadalo z tribuny, jak to viděli hráči a hlavně trenéři. Video je skvělým pomocníkem.

Máš v NHL nějaký oblíbený tým a hráče?

Už dlouhou dobu fandím, to je možná silné slovo, ale přeji CANADIENS. Montreal je tradiční kanadský tým s dlouhou historií. Mým oblíbeným gólmanem je Martin Brodeur rodák z Montrealu. Sledoval jsem už skoro závěr jeho kariéry, ale co předváděl v NHL bylo neskutečné.

Když jsme probrali ty gólmanské styly, tak mi to nedá, je něco krom toho aktivního chytání, co Ti v gólmanském řemesle nejde?

Mou největší slabinou je práce s holí. Už od mala jsem byl doslova vycvičen k tomu, že puk, který se dostane ke mně, nechám za brankou. Ten potom rozehraje obránce anebo útočník. Jak sám víš, je to něco, co se v hokeji překonalo. Nejdůležitější je rychle založit útočnou akci a nenechat protivníka vydechnout. Na rozehrávce jsem pracoval celou letní přípravu a už teď cítím, že to pomohlo. Já měl problém s pohybem za brankou společně s pukem a včas si najít hráče, který je volný a přihrát mu puk.

Jsi pořád hodně mladý gólman, ale už můžeš porovnávat. Jaký je rozdíl v přípravě mezi juniorkou ve Vítkovicích, druholigovou Opavou a Havířovem?

Začal bych tou juniorkou, tam jsme hodně běhávali. Kondičně jsme byli velmi dobře připraveni, ale byli jsme na tom hůře silově. V Opavě nás v sezóně 2018/19 připravoval pan Janeček, který vedl přípravu po vzoru extraligového Liberce. Tady už jsme měli i silovou přípravu a pro mě to bylo něco nového. V minulé sezóně jsem se připravoval individuálně pod Martinem Horylem a Kubou Štěpánkem, to byla taky kvalitní příprava.

Odpusť mi, že Tě jako nesportovec přerušuji, ale co to znamená kvalitní příprava?

To, že máš potom, když skončí, pocit, že ta příprava k něčemu směřovala a měla pro tebe nějaký smysl. Zjednodušeně bych řekl, že Ti něco dala.

Onehdy mi na webu vyskočila reklama na gólmanské soustředění. Vyzkoušel sis to někdy, mělo to pro Tebe nějaký smysl?

Na soustředění jsem jezdíval hodně, když jsem byl mladý. My jsme se kolikrát přes léto nemohli pořádně dostat na led. Jedna z možností, když jsi nechtěl platit celou halu, byla právě přes tyto akce. Krom toho času na ledě, bylo fajn, že jsem dostal zpětnou vazbu od jiných trenérů i hráčů. Dozvíš se tam, co jsi udělal špatně a zbavíš se i některých špatných návyků.

Jak dlouho chceš pobýt v Havířově a kde se vidíš za tři roky?

Já doufám, že co možná nejdéle pobudu v Havířově. (Smích) Za tři roky bych se nejraději viděl v NHL, ale nevím, jestli tahle loď už dávno neodplula.

Pro gólmana je nesmírně důležitá hlava, ale ne všichni mají „nervy z oceli“. Jak reaguješ na to, když Ti v zápase padne za záda rychlý a hloupý gól?

Těch blbých pocitů se nezbavíš asi nikdy, ale časem si na to člověk asi zvykne. Ne, zvykne to je nešťastné slovo. Je to taková zvláštní lehká úzkost, ale není to o tom, že bych se v tom nějak vyžíval. Za ty roky víš, že takový pocit prostě přijde, umíš s ním pracovat a člověk to už ani tak nevnímá.

Představ si, že jsi v zápase, slyšíš hlasy z tribun, vidíš před sebou kluky na ledě, býváš hodně emotivní?

Emotivní bývám, ale většinou to nedávám moc najevo. Když už se v zápase stanou chyby, tak je hasíme jeden za druhého. V tom je super, když máte v kabině dobrý a zdravý kolektiv. Když se na ty kluky můžeme spolehnout.

Matyáši, díky za Tvůj čas a přeji Ti všechno dobré.

Instagram Youtube