AZ Havířov

​Hlavní je, aby všichni dělali, co mají a byla dobrá parta, říká Jan Rudovský

18.01.2021 | Vít Káňa

H A V Í Ř O V - Čtyřiatřicetiletý odchovanec Kladna Jan Rudovský působil v mateřském klubu do sezóny 2015/16. Pak ho hokejová cesta zavedla na dva roky do Prostějova. Z města na Hané šel do Frýdku – Místku, odkud jej vítr zavál do Chomutova. Letos začal sezonu ve Znojmě, ale v listopadu se stal členem kádru AZetu. S dorostem i juniorkou Kladna vyhrál titul. V sezóně 2015/16 vstřelil v první lize nejvíce rozhodujících gólů. V nejvyšší soutěži nastoupil ke 147 utkáním a s Třincem si zahrál i finále Extraligy. Dnes Vám s ním přinášíme rozhovor.

Pohodář, kliďas a tak trochu flegmatik, tak na mě působil centr, který se do AZetu dostal díky koronaviru, jenž zastavil hokejové soutěže. Znojmo svůj poslední zápas odehrálo v říjnu. Po měsíční pauze se Honza hlásil v Havířově. Ta tři slova z úvodu bych o něm rozhodně neřekl na ledě, tam je naopak tvrdý, důrazný a nepříjemný. I když sám o sobě říká, že se zklidnil, takový Jakub Stehlík z Třebíče by mohl vyprávět své. Se svými mladými křídly Ondřejem Procházkou a Jakubem Doktorem se na ledě rvou o každý puk na Honzovi je vidět, že se po pauze hokejem baví.

Ahoj Honzo, Tobě se podařilo vyhrát s kladenskou juniorkou poslední republikový titul, vídáte se ještě s kluky v létě?

V tom týmu jsme měli spoustu skvělých hráčů, teď si vzpomínám na Davida Stiebera, Milana Hluchého a byl tam Tlusťoch (Jiří Tlustý). Někteří ještě stále hrají v NHL, takže se scházíme a nescházíme. Byl tam třebas i Jakub Voráček, on byl tenkrát o tři roky mladší. Je pravda, že jsme byli poslední, co to na Kladně vyhráli. No ale od těch dob šel hokej u nás, co se úrovně týče, trochu dolů.

Loni jsi nastupoval za Chomutov, jaká to pro Tebe byla sezóna 2019/20?

Do té doby, než jsem se zranil, to pro mě byla dobrá sezóna. Pak přišlo to nešťastné zranění a místní hráči tam nechali vyhodit trenéra, poté už to s týmem šlo jenom z kopce. Pak už ani neplatili…

Na tu dobu si vzpomínám. Šly zprávy, že to jsou fámy, pak že se peníze vyplatily, ale o tom už se asi nechceš bavit, že?

No, tak od ledna jsem neviděl peníze, tak víc k tomu už není co říct. Před Vánocemi jsme nedostali zaplaceno, pak nám to doplatili a od ledna už nebylo nic. Takže jsem byl mínus čtyři výplaty.

Proč jsi vlastně šel do Znojma?

Měl jsem nějaké nabídky, které nedopadly. Pak mě oslovilo Znojmo a ta nabídka prostě nešla odmítnout. I z té pozice, že Znojmo by v budoucnu chtělo hrát EBEL ligu. Mají tam skvělé zázemí i tréninkové podmínky. Na to prostě nešlo říct ne (smích).

Už jsme zmínili, že jsi kladenský odchovanec, kde jsi hrál až do sezóny 2015/16. Hrál jsi Extraligu, ale byl jsi u toho, když se spadlo. Přitom ten tým tehdy hráče na udržení měl, anebo se pletu?

Na rovinu, ten tým tenkrát nebyl na sestup a byl to strašný pocit spadnout. My jsme, už od půlky sezóny, nebyli schopni se z toho vyhrabat. Prohrávaly se zápasy, bylo to těžké. Člověk se snaží na to nemyslet a něco změnit. Nejhorší na tom bylo, že jsme prohráli pět zápasů o gól. To na tom bylo těžké, kdybychom prohrávali 6:1, ale ty prohraješ 3:1, 2:1 a 3:2 Víš, že děláš všechno, co máš, tak je to prostě blbé.

Jak dlouho po tom neúspěchu s tebou nebyla rozumná řeč?

Člověk byl naštvaný (použil peprnější výraz), to mám po každé prohře, ale co s tím může udělat. Musí jít do další sezóny s tím, že chce pak postoupit, což se ale bohužel nestalo.

S Kladnem se před startem sezóny připravovali hráči, kteří nastupovali v NHL, to musel být pro mladé hráče zážitek?

Když byl člověk na Kladně celou sezónu, tak s týmem tam v srpnu trénovali hráči z NHL. Všichni kluci v týmu byli natěšeni, že s nimi mohou trénovat a něco se od nich mohou přiučit. Na to si člověk zvykne, samozřejmě když se to vidí poprvé, tak z toho je vyjukaný. Oni to jsou stejní kluci jako my.

Po Kladně jsi zamířil do Prostějova, tam jsi měl za sezónu 49 kanadských bodů, vstřelil jsi nejvíce rozhodujících branek v soutěži a na hokej.cz se o Vás psalo: „Jít proti Prostějovu do čtyř? Pánbůh s vámi“…

(smích) Ta druhá sezóna, odehrál jsem tam dvě, byla vydařená. V Prostějově jsme měli neskutečnou přesilovku, byl tam Divoch (Tomáš Divíšek), Nouza (Tomáš Nouza), Marek Drtina a Honza Starý. Nám to tam sedlo ve všech směrech. Když hrajete s takovými hráči, tak se to pak zdá jednoduché vstřelit gól.

Po štaci v Prostějově jsi nastupoval za Frýdek – Místek. Jaké to bylo, když se Ti ozvali z Třince a řekli Honzo, zahraješ si finále play – off?

Už rok před tím jsem tam byl domluvený jako náhradník. To však nějak nevyšlo, z play – off se vypadlo po týdnu. Jenže následující rok se došlo až do finále a Třinec to je jiný svět, co se týče hokejového zázemí a všeho. Už od ledna jsem věděl, že tam půjdu. S Frýdkem jsme vypadli a já se tam přesunul. Normálně jsem trénoval s Třincem spolu s náhradníky. Začal jsem s týmem jezdit i na venkovní duely, s tím že kdyby přišla šance, tak budu hrát. No a v Brně mi řekli, jdeš do zápasu. Vůbec jsem to nečekal, šel jsem po měsíci a půl na led a nezkazil jsem to.

Letos se Havířovu nedaří na buly, co je na něm tak těžkého?

Někdy je těžké, a někdy zase lehké. Někdy má člověk pocit, že ho nevyhraje, no a nakonec ho třeba se štěstím vyhraje. Buly někdy vyhraješ taktikou, vychytralostí, anebo ho prostě urveš hrubou silou. Záleží také proti jakému hráči ho hraješ. Když proti tobě nastupuje takový Michal Poletín, který je na tom výborně silově, tak tam to musíš urvat silově, anebo se snažit zremizovat.

To slyším prvně, co to znamená zremizovat buly?

Nedovolit mu za žádnou cenu, aby se dostal k puku, aby to prostě zůstalo pod námi a nemohlo se tak lehce hrát.

Co jsi dělal, když vám ve Znojmě řekli, že druhá liga má pauzu?

Řekli nám, že je pauza a poslali nás na měsíc domů. Což se mi i trochu hodilo, protože jsme čekali miminko, takže jsem všechno alespoň krásně připravil. Člověka štve, že nemůže dělat svoji práci. Po tom rozvolnění jsem byl týden ve Znojmě a pak jsem zamířil do Havířova. Po týdnu tady jsem šel do karantény kvůli kovidu. To byly další dva týdny bez hokeje.

Nikdo nemládne, přemýšlíš užnad tím, co budeš dělat po hokeji?

Je mi 34 let (smích). Jsou věci, které mě baví. Přemýšlím nad tím, co bude pak. Baví mě třeba práce se dřevem. Přes léto na zahradě vyrábím nějaké věci ze dřeva. Taky zkouším programovat a tvořím webové stránky. Když je čas, tak se učím nové věci. V sezóně zase zkouším ty věci na počítači.

No a je těžší se v pokročilejším hokejovém věku dát před sezónou do formy?

Je to každý rok o fous těžší, to tělo nepracuje jako před pěti lety. Ona i ta kila, když člověk nic nedělá, jdou na horu. Letos jsem přípravu poprvé změnil, dělal jsem Crossfit. To pro mě byla velká změna. Není to čistě posilovna s činkami, ale je v tom zakomponováno i běhání. Jednou týdně jsme i chodili od šesti ven plavat v bazénu.

Obecně, co chybí mladým hráčům?

Myslím si, že pokora a úcta ke starším. Když jsem byl mladý, tak bych si některé věci vůbec ke starším hokejistům prostě nemohl dovolit. Jenže to byla jiná doba. Kdybychom ty věci provedli, tak by nás starší seřezali. No a kdybychom my teď seřezali mladý, tak dostaneme vynadáno. (smích) Takhle to nefunguje. Když jsem byl malý, tak nás trenéři mlátili. Kdybych jako mladý řek, že nás trenér seřezal, tak bych dostal ještě přidáno. Protože jsem si dovolil neposlechnout trenéra.

Klasické síto, které si prožívají mladí hokejisté se Ti vyhnulo, protože jsi šel rovnou do Extraligy…

Na tu přípravu s áčkem jsme tam tehdy šli všichni i hráči, kteří byli o rok mladší. Pomohlo mi, že tam většina hráčů pak odešla do Ameriky třebas Voras, Pavelec, a Tlusťoch. Kdyby tam přišli tito hráči, tak bych se do áčka nikdy asi nepodíval.

Teď máme po Vánocích, letos byl pro Tebe takový vánoční dárek narození syna, ale co jsi pod stromečkem rád nacházel jako dítě?

Dárek pro nás byl ten malý před Vánocemi, snad budoucí hokejový pokračovatel. Vždycky jsem miloval LEGO pro mě to byl parádní dárek. Táta pracoval na ministerstvu a bydleli jsme v Belgii, tam ten výběr byl větší než tehdy tady v Čechách. Lego miluji do teď hlavně STARWARS.

Co Ti na ledě nejde?

No... (chvilka ticha). Už mi to tolik nebruslí, člověk je starší. Tohle je moje slabina. Dříve mi to bruslilo mnohem lépe, jenže jsem měl taky o dvacet kilo méně.

A co Ti jde?

No, co mi jde.... člověk se s věkem zklidní.

Pamatuji si Tě jako velkého pruďase…

Býval jsem opravdu hodně impulzivní. To mě tak nějak přešlo, zklidnil jsem se. To bylo hrozný, dřív mě na tom ledě dokázalo vytočit snad úplně všechno.

Kam až může AZ letos dojít?

V každém týmu je nějaký potenciál, hlavní je, aby všichni dělali to, co mají a byla dobrá parta. Aby se to nějak nepokazilo v kabině. To je důležité.

No a co je v CHANCE lize podle Tebe úspěch?

V CHANCE lize je úspěch, když uhrajete semifinále.

Jak jste si sedli v lajně s Jakubem Doktorem a Ondrou Procházkou?

Jo super. Kluci to za mě „odbruslí“ a já jím to pak nahraju (smích). Takže si myslím, že pro mě je to ideální. Doky byl se mnou chvíli v Chomutově, než přešel do Havířova. Od Prochyho znám zase jeho bráchu, kterého jsem potkal na Kladně.

Honzo, díky za Tvůj čas, ať se Ti daří na ledě i v osobním životě.

V článku byly použity fotografie z archivu autora.

Instagram Youtube