H A V Í Ř O V - Trenér Jan Littner měl mít v AZetu v minulé sezoně, oproti těm předchozím, na starosti jen brankáře. V polovině sezony sice převzal i vedení 5. třídy, ale posezónní rozhovor jsme tentokrát zaměřili jen na téma „muži s maskou“. I tak bylo, o čem povídat.
Pane trenére, letošní sezona byla, z pohledu brankářů, v AZetu velmi pestrá. Souhlasíte?
Souhlasím, rozhodně bylo neustále co řešit.
Můžeme trochu rozebrat jednotlivá jména? U A týmu byl jasnou jedničkou Marek Laco. Své kvality opět prokazoval a zbrzdily jej snad jen zdravotní problémy ve druhé polovině sezony.
U Marka jsou znát jeho zkušenosti. Když vezmu jeho přístup k hokeji, tak musím smeknout klobouk. Mladí se mají co učit. Jsem rád, že jsem se brankářem jeho kvalit setkal. Zdravotní potíže patří k hokeji. Někdy se vám vyhnou a někdy se na vás drží jako klíště.
Pozici dvojky zastával junior Kamil Šimeček, ale ten v průběhu sezony odešel na hostování do druholigové Kopřivnice.
Myslím si, že hostování do Kopřivnice bylo pro Kamila nejlepší řešení. Je mladý a potřeboval chytat.
Jako velmi úspěšný se ukázal záskok Dušana Šafránka. Ten byl zejména zpočátku téměř neprůstřelný.
Dušana registruji ještě z dob, kdy chytal v Havířově mládežnické kategorie. Po té jsem s ním prožil několik let v Orlové. Myslím si, že angažování Dušana byl velmi dobrý krok.
S áčkem trénoval, a také si zachytal, dorostenec Jiří Matoušek. Zkušenosti pak sbíral i ve druholigovém Valašském Meziříčí.
U Jirky mě asi nejvíce mrzelo zranění, které si přivodil na konci sezóny právě při zápase za ValMez. Těšil jsem se, že dostane v play-out skupině více prostoru za A tým AZetu, ale bohužel zranění to zhatilo. Jirka má potenciál. Zápasy za ValMez mi to potvrdily. Na jeho mladý věk si počínal velmi dobře. Uvidíme, jak se popere s výzvou do nové sezóny.
Co ostatní gólmani v mládežnických a žákovských týmech? Zmínil byste nějaké jméno konkrétně?
Konkrétní jména si nechám pro sebe :-). Ale těší mě ten posun, který se nám u brankářů za poslední sezony podařil. Když jsem před několika lety do klubu přišel, tak byl problém, aby tady chytal brankář za svou kategorii. A dnes jsou tady kluci, kteří jsou schopni chytat zápasy o třídu výše. Což mě určitě těší.
Můžete trochu fanouškům přiblížit v čem spočívá práce trenéra brankářů? Konkrétně vaše v AZetu.
Tak to je trošku specifické.U mužů je spíše udržujete v pohodě. Dost s nimi mluvíte a udržujete jim pohodu na ledě i mimo led.Dorostenci naopak musí udělat kus práce, takže se dost trénuje, ale k tomu se také dost mluví :-). U žáků se přirozeně přesouváte přes brankářský vývoj od přípravky po 8. třídu.
Hokej se velmi rychle vyvíjí. Jak se díky tomu mění hra a tedy i trénink brankářů?
Neustále na něco reagujeme. Hráči přichází na nové fígle, jak dát gól a my musíme zase přijít na naše, abychom tomu zabránili :-).
Z AZetu odcházíte. Můžete se trochu ohlédnout za svým působením v klubu a poodhalit svou další trenérskou budoucnost?
Nejdříve bych chtěl určitě poděkovat vedení, že mi dalo možnost v AZetu pracovat.
U žáků se udělal kus práce. Jsem rád, že při svém odchodu, přenechám tady brankáře, kteří jsou schopni chytat nejen za svou kategorii, ale také o rok výše.
V dorostech máme kluky, na kterých stály mančafty a mají o ně zájem extraligové kluby. Moc mě těší, že je tady zase brankář, který ukončil dorostenecký věk a je schopný se rovnocenně porvat o místo v sestavě A týmu.
Určitě si vybavím také fanoušky. Tím, že jsem na stadionu trávil dost času a vnímal jejich noční chystání chorea v tělocvičně, návštěvy dorosteneckých kategorií i cestování na zápasy podpořit A tým ve vzdálených městech - to jen tak někde nenajdete.
A poslední co bych chtěl zmínit, jsou mí kolegové trenéři. Zažil jsem tady skvělou pracovitou partu lidí a přeju jim mnoho úspěchů a klidných sezon. Doufám, že si jich lidé tady budou vážit.
A má další cesta? Vydávám se do ne moc vzdáleného extraligového klubu.
Děkuji za rozhovor a také přeji hodně úspěchů.