AZ Havířov
H A V Í Ř O V - V loňském roce byli uvedni první bývalí hráči Havířova do síně slávy. V následujícím článku si připomeneme kariéru dalšího z nich - Harryho Valeriána.
Světoběžník Harry Valerián se narodil na sklonku 2. světové války (7.5.1945) v Německu, kde byla totálně nasazena jeho maminka. Ta se po válce vrátila domů do Karviné, kde malý Harry začínal s hokejem na rybníku, jako všichni tehdejší začínající hráči. Ve čtrnácti letech nastoupil do učení na Učiliště Pozemních staveb Ostrava, kde pod vedením pana Jurka podstoupil sportovní přípravu podobnou Bazám v Rusku.
Poté přišel zlom v Harryho životě, když si ho vyhlédli zástupci tehdejšího hokejového Baníku Ostrava a on začal hrát dorosteneckou ligu. V 17 letech nastupoval za muže Baníku Ostrava ve II. NHL a zažil památné boje mezi Baníkem Ostrava a Vítkovicemi, které na ZS Josefa Kotase probíhaly před 12 000 diváky. Poté nastoupil Základní vojenskou službu, kterou strávil v Dukle Trenčín, po vojně hrál v Banské Bystřici, kde dvakrát vyhrál Slovenskou ligu, hrál kvalifikaci o nejvyšší Československou ligu a se kterou navštívil spoustu turnajů, mimo jiné ve Švýcarsku, kde hrál i proti kanadským celkům.
Do Azetu Havířov přišel v roce 1969, aby zde prožil, dle svých slov „Nejlepší období, krásných šest let, kdy jsme hráli neustále před plnými tribunami a derby jsme měli pětkrát do měsíce.“ Pro přiblížení toho, jak byl hokej ve městě populární, dodává: „Dovedete si představit, že třeba do Hodonína za náma přijelo 18 autobusů? To bylo něco neskutečného. Tenkrát existoval Klub přátel Azetu, třeba v Opavě bylo 2000 domácích diváků a 3000 z Havířova.“ Velkou zásluhu měl na mužstvu, které „Dokázalo porazit doslova každého“, trenér Zdeněk Halámek – „Skvělý psycholog, ten uměl namotivovat každého z nás.“ Jeho nejoblíbenějšími spoluhráči byli Jan Nebyla a Ivan Novák, dlouholetí parťáci z útoku, kde bylo možno Harryho Valeriána vidět na pravém křídle. „Oni si mě vyhlédli k nim do Banské Bystřice, čekali ode mě, že jako nejmladší budu vodonoš, klapalo nám to parádně a nakonec jsme všichni tři hráli v Havířově“, dodává. Nejlepšími hráči byli brankář Salus, který chytal za „B“ ČSSR, Crha, Farda, bratři reprezentantů.
Harry Valerián ukončil hráčskou kariéru v roce 1977, hrál ještě 3 roky nižší soutěž za Orlovou, aby se „Na zvláštní žádost zaměstnavatele, dolu AZ“ ještě na rok vrátil do Havířova, kde definitivně ukončil kariéru. K trenérské kariéře říká: „Mě bavilo trénovat přípravku, kluky ze sportovní školy, protože jsem vyžadoval od každého sportovce stoprocentní výkon. Muže bych trénovat nemohl, protože se nemůžu dívat, jak to někdo fláká. Ani jsem nikdy neměl ambice trénovat. U přípravky jsem nakonec skončil z časových důvodů.“
K dnešnímu, obnovenému Azetu říká: „Jarda Mrowiec to vede dobře, jsou tady kvalitní kluci, trénují je bývalí výborní hráči Azetu Daneček a Sztefek, což je dobře.“ Porovnání dnešních a tehdejších fanoušků dopadlo u Harryho Valeriána takto: „Dnes jsou mnohem nápaditější a vynalézavější, ale za nás bylo plno na každém zápase a dodnes, když mě někdo z nich potká a pozná na ulici, říká, jak dobří jsme byli“. „Vždycky platilo, že tady lidé hokeji rozumí a vidí, jestli někdo hraje naplno.
