AZ Havířov

POZOR: Jsou změny v rozpisu ledu v sobotu a v neděli. Bruslení veřejnosti začíná v 16:00 a bude tomu tak i v následujících týdnech.

Milan Stonavský

10.1.2012 | Petr Miklas

Další velkou osobností Havířovského hokeje je Milan Stonavský, nejstarší žijící člen Síně slávy.

Milan Stonavký se narodil 20.6.1935 v Orlové-Lazích. S hokejem začínal v roce 1951 na postu obránce v dorostu, což v té době nebylo nic výjimečného. Tenkrát byly podmínky hokejistů na hony vzdáleny dnešnímu luxusu. Zápasy se hrály na přírodním ledě a sami hráči se museli aktivně podílet na odklízení ledové plochy, aby se dohrálo. Milan Stonavský vzpomíná: „Mistrovské zápasy hrál tehdejší Sokol OKD Zápotocký na přírodním kluzišti v Lazích u státního domu a v případě nepříznivého počasí jsme museli dohrávat na zimním stadionu v Ostravě. Už v té době na nás chodily poměrně slušné návštěvy, něco okolo 300 diváků.“

Jednu sezónu Milan odehrál v okresním přeboru, kde nastupoval za studentské mužstvo obchodní akademie Orlová. Že to hokejisté neměli jednoduché je víc než zřejmé z následující věty: „Utkání jsme hráli na hřištích soupeřů, tréninky jsme měli jednou týdně na ZS v Ostravě – od 23 do 24 hodin! Dojížděli jsme tam z Orlové električkou. Asi si dovedete představit, jak jsme vypadali druhý den ve škole. Někteří profesoři pro to neměli moc pochopení a dali nám i tak pěkně zabrat. Tréninky nám hradila škola, výstroj a výzbroj jsme si pořizovali sami.“ Přes těžké podmínky skončilo toto družstvo druhé!

Po této sezóně se Milan vrátil na na Lazecký led. V letech 1955-56 absolvoval základní vojenskou službu ve Stříbře – bez hokeje. Po vojně se vrátil zpět do týmu, tentokrát však na jiné pozici – zkoušel to v brance, kde zůstal až do konce hráčské kariéry. Jeho poslední sezónou v roli aktivního hráče byla sezóna 1967-68. Celou dobu byl amatérem, stejně jako všichni ostatní hráči chodil do práce, ale na sklonku kariéry se stal profesionálem: „Brankář Ohlídal se zranil,musel jsem za něj zaskočit a čtrnáct dní jsem byl profesionál. Nemusel jsem chodit do práce, ale to mě nebavilo.“ Poté se mužstvo začalo posilovat a byl otevřen Zimní Stadion v Havířově.

To byl začátek funkcionářské práce Milana Stonavského, jenž působí v klubu dosud - můžete jej vidět na každém zápase v boxu trestoměřičů. Ale popořadě. Nejprve plnil roli organizačního pracovníka, od roku 1971 byl rozhodčím a zároveň trénoval dorost Azetu. Sám Milan popisuje nelehkou úlohu trenéra: „Dorost hrál I. ligu a my měli za úkol ji udržet, tenkrát mi přibylo hodně vrásek. Při zaměstnání to bylo dost náročné. Rád vzpomínám na utkání v Třebíči, kde jsme po dvou třetinách prohrávali 0:4. Do třetí třetiny jsme s Radkem Bártou udělali změnu v sestavě – obránce Luďka Čajku jsme přesunuli do útoku. Tento tah se nám vydařil na sto procent, protože Luděk dal čtyři góly, jeden přidal Radim Haas a vyhráli jsme tak 5:4! To byl můj nejlepší zážitek z trenérské práce.“

Milan Stonavský musel v roce 1987 ukončit i kariéru rozhodčího, když se při přátelském utkání dorostu zranil tak nešťastně, že utrpěl tříštivou zlomeninu lokte. Ale od hokeje nikdy neodešel. Byl dlouholetým hlasatelem, takže jeho hlas znají mnozí pamětníci zápasů mužů z konce osmdesátých let až do konce let devadesátých. Nyní plní nejčastěji roli trestoměřiče.

Zklamáním pro něj byl krach hokeje a předčasný konec mužstva v první lize. Naopak potěšen je činností nového vedení Havířovského hokeje: „Smekám před nimi, že se jim podařilo obnovit činnost mužů, protože hokej je v Havířově sportem číslo 1.“

Co říci závěrem? Milan Stonavský je výborný člověk, který je i přes pokročilý věk velmi aktivní. Stále rád hraje tenis a kondici si udržuje jízdou na kole.

Instagram Youtube